Po delší závodní pauze jsme vyrazili na konci července na závody do Jaroměře.
Tyto závody mají nejen u nás, ale i u spousty závodníků dobré jméno díky pěknému cvičišti, skvělému zázemí a super občerstvení, jehož největším plusem je tradiční a tradičně výborné prasátko na grilu. :-)
Ovšem nejeli jsme se sem ládovat, ale závodit!
U Dennyho se tu ukázalo, že delší tréninková i závodní pauza je jen výhodou. V prvním závodu, kterým byl jumping, jsem za ním vlála jako fáborek, neboť vyrazil, na něho, neuvěřitelnou rychlostí. Nakonec se mi s ním podařilo tak nějak udržet krok. Bohužel k výraznějšímu úspěchu nám chyběla trocha štěstí, neboť ani tentokrát to Denny nezaběhl čistě, jedna laťka se odporoučela k zemi. Přesto jsem z tohoto běhu měla skvělý pocit a třetí nejlepší postupová rychlost 4,33m/s mi náladu ještě zlepšila.
Druhým během pro nás byla tradičně zkouška SA3. I v tomto běhu Denny udržel slušné tempo, postupovka 3,63 m/s není tak špatná a nebýt odskočené zóny, mohla to být naše první zkouška na obhajobu trojek, takhle to byla až "bramboračka".
Poslední agility však dopadlo hrůzostrašně. Po tom, co jsme měli tuším po sedmé překážce na svém kontě 10 tr. bodů (sestupka na kladině a pak i na houpačce) a na osmé přidal dalších 5 tr.b. za laťku jsem už psychicky nevydržela, běh zastavila, spadlou laťku zvedla a dost jsem se musela držet, abych ho s ní nemajzla. Samozřejmě jsem to neudělala, vrátila ji, Denny si ji opravně skočil a šli jsme pryč.

Vili běhal standartně, nějaké ty blbosti a ani jumping, ani zkoušku nedošli čistě. Nejlépe vypadal poslední běh agility. Měli s Erikou sice na svém kontě 5 tr.b. za seskočenou zónu, ale jinak jim to šlo velice pěkně, ovšem jen do té chvíle, kdy se Erika zapomněla otočit za látkovým tunelem a vyneslo je to na jinou překážku, takže z toho byl bohužel disk.