Typ na místo letošní dovolené, vyhovující našim požadavkům (jako je nikomu nevadící uřvaná smečka psů) vzešel od Vrkočů, Vítků a Sylvy, neboť se tohoto tábora zúčastnili jak aktivně, tak pasivně, už loni. Byla jsem zvědavá, jestli to tam je opravdu tak super, jak říkali, bylo ☺
Nástup jsme měli 26.7. v odpoledních hodinách. Strastiplnou cestu autem ve třicetistupňovém vedru jsme přežili a dorazili do Svojanova, což není snad ani vesnička, ale pouze chatová oblast, stálo-usedlíků tam je asi opravdu málo a to spíš na okolních samotách.
Hned na začátku jsme se docela naštvali. Měli jsme domluveny 4 chatky u sebe a ejhle, nějak to "nevyšlo" a byly u sebe jen tři, jedna byla mimo. Po debatování jsme se rozhodli, že do té osamocené půjdeme my. Nemůžu tvrdit, že mě to nenaštvalo. Vybalili jsme věci z auta a všichni šli na kafe, já naštvaná zůstala s Erikou v chatce a do toho přišla Jindřiška, že přišli na řešení a to, že Ivan s Radkem budou spát spolu, protože Ivan chrápe a budí tím Evu ☺ a že tedy klidně na tu noc můžou jít do té samotné. Chvíli jsem ještě trucovala, ale když Jindřiška, Zuzka a Erika začaly balit naše věci a cpát je zase do auta, vzdala jsem to a dobře udělala ☺, tohle byl jediný mráček na celém jinak super týdnu.
Naše plány, jak budeme s Dennym a Vilim trénovat na dogtrekking vzaly za své díky počasí, celý týden bylo pořád okolo třiceti stupňů a to se vážně nedalo dělat nic jiného, než se válet ve stínu, nebo se koupat, na procházky se dalo jít jen brzo ráno, nebo pozdě večer, takže z tréninků sešlo a delší trasy jsme měli jen dvě, okolo pouhých 6 - 7km v okolí Svojanova, škoda.
Zato jsme si tu mohli vyzkoušet spoustu jiných věcí, neboť tu probíhal výcvik agility, sportovního výcviku, trochu flyballu a frisbee, coursing.
My se rozhodli pro coursing, který jsem si s Dennym přála vyzkoušet, neboť jsem si myslela, že coby náruživého aportéra ho to "chytne". Nechytlo. Když jsme na coursingovou louku přicházeli, řval jak blázen, ale asi jen proto, že řvali ostatní. Když na nás přišla řada, nadějně vyrazil, ale jakmile zjistil, že by měl máknout, začal se zaobírat jinýma věcma, jak čucháním, značkováním, zkusila jsem ještě kousek běžet s ním a povzbuzovat ho, efekt ovšem žádný a tak jsem to asi v půlce kola vzdala.
Vili hned na začátku dal tušit, že to pro něho nebude, popadla ho panika ze šustícího lanka v trávě, takže když ho Erika pustila, nabral zcela opačný směr - co nejdál od toho. S ním jsme to pak zkoušeli ještě jednou, to už ho to zajímalo víc, ale stejně střapec sledoval jen v uctivé vzdálenosti, časem by si asi zvykl, ale stejně nemáme kde trénovat.
Arčí byl naší největší hvězdou, terier se nezapře. Hned věděl, co má dělat, vyrazil za střapcem jak nějaký chrt. Zaběhl si jen krátkou trasu tam a zpět, protože je ještě prcek, ale zalíbilo se mu to velice. Podruhé, když jsme tam šli, tak už taky pištěl, jen to viděl a střapec zakousl jako profík, ani pustit ho nechtěl ☺
Další, co jsme si vyzkoušeli s knírači byla noční stezka odvahy. Startovalo se před 22h, aby byla už tma jednotlivě každý se svým psem + doprovod, účelem bylo, jestli pes zareaguje na tři různě poschovávané figuranty, kteří na sebe upozornili jen zašustěním. Hm, Denny si nevšimla ani jednoho, já dvou ☺ Vili s Erikou šli hned po nás, což byla asi chyba, neboť Vili vyrazil za náma a nezajímalo ho nic.
Předposlední den nás ještě zlákali na "uličku", což byly dvě řady psů s páníky stojící proti sobě a mezi nima probíhali na střídačku figuranti a dělali rachot (bičem, plastovými lahvemi). Jelikož naši psi neměli náhubky, s ničím takovým jsme nepočítali, museli jsme stát dál, ale i to Dennymu stačilo, aby se z něho stal lítý obranář a vyrážel na figuranty, co vodítko stačilo. Viliho to opět moc nenadchlo, nebo spíš neměl tolik kuráže, takže jen stál a štěkal.
Nejvíc jsme se ovšem věnovali plaveckému výcviku a i v tom bodoval Arčí, ukázalo se, že je spíš vydra, než pes. Po prvních nesmělých koupelích už do vody skákal, ani potopená hlava ho nerozhodila, a kolem nás pak kroužil a lovil si bublinky. Moc se mu to líbilo. Denny plaval taky hodně, pro aportky. Vilimu úplně stačilo zajít se schladit po břicho, plavání ho moc nebralo, takže jsme ho vždycky vzali, odnesli dál od břehu a zaplaval si taky.
Zúčastnili jsme se také přednášky psovodů vězeňské služby z nedalekého Mírova o vyhledávání drog psy. Mohli jsme si prohlédnout jak vzorky drog, tak speciální výstroj (mimochodem, pěkně těžká) a shlédnout názornou ukázku vyhledání drogy psem. Dokonce si pak přijeli se služebními psy zacvičit obrany a měli jsme možnost vidět obrany na ringo oblek. Nejvíc obdivu si asi zasloužil figurant Vašek, který se v neuvěřitelném vedru, v těžkém a neforemném ringo obleku dokázal ještě pohybovat ☺
Ve čtvrtek večer se konal společný táborák, kde jsme si každý opekl buřtíka.
V pátek dopoledne nás opustili Vítkovi, kteří museli odjet dřív, neboť v neděli Jarda odjížděl s dcerou Danou na výcvikový tábor na Šumavu. My už se věnovali jen lenošení a koupání.
Sobotní ráno nás uvítalo nevlídnou oblohou a když jsme po obědě začali balit, ještě nás na rozloučenou trochu zalilo ☺
Byl to opravdu super týden a pokud to půjde, jeli bychom tam příští rok rádi znovu, tentokrát již jako řádní účastníci ☺ Stáňo dík!