Letošní dovolenou jsme opět prožili celou se psy a tak po táboře ve Svojanově jsme po týdenní pauze nastoupili na agility soustředění u nás na cvičáku.

První účastníci soustředění se začali sjíždět už v sobotu odpoledne. My si přijeli postavit stan, ale tuto noc jsme ještě strávili doma v teplé postýlce a na cvičák si zajeli jen v neděli dopoledne zaběhat, neboť nás odpoledne čekala ještě rodinná oslava, večer už jsme však zapadli mezi ostatní.

Letos jsme měli tři instruktory a to Terku Maurerovou (trénovala nás "smolíky"), Irču Kochovou (large) a Zdeňka Spolka (medium + začátečníci).


Za ten necelý týden jsem stihla zjistit, že si s Dennym nemáme moc co vyčítat, neboť nejen on je pako. Tentokrát jsem ovšem to větší pako byla já, Denny se dost snažil, ani mnoho neshazoval. Ovšem já došla k názoru, že čím víc cvičím, tím to je horší. Občas z nás musela být Tereza na nervy, ale nedala to znát a trpělivě nám všem vysvětlovala, kde jsme to zase podělali. Snad budu schopná alespoň něco využít v praxi.

Erika s Vilim na tom byli tak střídavě. Vilda běhal ze začátku slušně, ale pak mu na dva tréninky úplně přeskočilo, přestal poslouchat, odbíhal si z parkuru, prostě si dělal co chtěl. Erika už z něho byla na prášky, ukápla i nějaká slzička, ale naštěstí to byl jen výpadek a pak až do konce týdne běhal pěkně a dokázal to zúročit i na závodech.

S Terkou jsme si v pondělí navečer vyzkoušeli také nácvik flyballu. Dennyho to, coby vášnivého aportéra, hned chytlo a překvapil i Vili, protože se mu shoot zalíbil tak, že byl ochotný nosit balonek, nutno podotknout, že jen ten svůj, protože žádný od někoho oslintaný do tlamy nevezme. Bohužel u tohoto jediného tréninku zůstalo, v dalších dnech už nebylo kdy.

Po vzoru Svojanova jsme uspořádali noční stezku odvahy se skrytými figuranty, ale ani u nás nebylo mnoho psů, kteří by zaznamenali, natož oznámili podezřelou osobu. Další den jsme se tedy rozhodli "přitvrdit" a Ondra Vrkoč se stal nočním útočníkem. Tady už reagovalo více psů. Vili "útočníka" nekompromisně seřval, zato Denny byl "bábovka", nejdřív ani nehlesl, pak začal štěkat, ale u toho se schoval za mne a byl spíš zmatený z toho, co ten Ondra vyvádí ☺


Nedílnou součástí soustředění byl také třetí ročník závodu "na koleně" vyrobených lodí. Stejně jako v předchozích letech se i ten letošní těšil velkému zájmu jak závodníků, tak diváků a na startu jsme mohli vidět mnoho zajímavých modelů.

S Terkou k nám dorazila také Arčího mamka Bora, ale bohužel zrovna hárala a tak jsme jí nemohli s fousáči dělat společnost, Arčímu hned na začátku vysvětlila, že zadní konec je pro něho, coby dorostence a synátora, tabu a tak jsme mohli alespoň ty dva vzít spolu  ven. Už je mi úplně jasné, kde sebral Arčí svůj pozitivní vztah k vodě, Bora je taky vodomilka, kéž by po ní zdědil i to ostatní ☺
Ke konci týdne přivezli i bráchu Rikiho a ve čtvrtek dorazila i ségra Eliška, takže už chyběl jen Artur a tatínek Ríša a byla by rodinka kompletní. Krásně se spolu všichni vydováděli a když se k nim přidali ještě Spolkových dvě parsonky a dvě parsoňátka, byla to učiněná parsoniáda ☺

V pátek pak začal ten správný shon. Dopoledne se běhaly závody začátečníků a odpoledne zkoušky. Počasí, které nám bylo celý týden příznivě nakloněno, se bohužel rozhodlo, že nám ukáže i svou druhou tvář a tak nám začalo na zkoušky pršet a propršela, spíš prolila, i celá sobota. Vilimu počasí naštěstí nevadilo a zaběhl vše opravdu pěkně, ale Dennymu se nějak nelíbilo a vymýšlel blbosti jako "pomoc, ta houpačka klouže!" a seskočil hned za půlkou, nebo "kruh jsem nikdy neviděl" a tak ho minul a ještě měl choutky odejít z parkuru.

Po závodech nastalo velké balení a odjíždění. Rozloučili jsme se s Terezkou, Borou, Eliškou, Luckou a všemi ostatními a po pěkném týdnu nám zůstaly jen vybledlé fleky na trávě po stanech, rozbahněný cvičák a zaschlé bláto v klubovně ☺ Bylo to moc fajn. Terko díky za trpělivost a za velkou pomoc při závodech! ☺