Tak jsme Arčího přihlásili na další výstavu, ale co se všechno "schruje" jsme vážně nečekali, ale blbostí se hold člověk stále učí... Teď ale hezky od začátku.
Nevím, co jsme letos komu - čemu provedli, ale nějak se nám nedaří. Začalo to Arčího zánětem močového měchýře před několika týdny, pokračovalo přes Dennyho nejprve zlomený dráp (s nutnými antibiotiky), později bolavými zády, Eriku postihla angína, mne chřipka, Vili, aby nezůstal pozadu, si alespoň uhnal průjem spojený se zvracením, ale završil to náš páníček. On za to chudák ani nemohl. Náš dědeček s babičkou nám naplánovali před 14-ti dny brigádičku v lese, že něco pokácíme, nařežeme, uklidíme,... Nikdo jsme netušil, že po zhruba 15-ti minutách pofrčíme kvapem z lesa zpět a fofrem na polikliniku. Náš dědeček zkušeně skolil první soušku a vrhl se na druhou. Ta se ovšem nechtěla dát tak snadno a sevřela mu motorovou pilu. Dědeček povolal na pomoc našeho páníčka, aby se do soušky opřel. Opřel se, dědeček vycuknul pilku, ale u toho se nějak ne zrovna ideálně otočil a už se jen ozvalo z páníčkových úst: " Do pr...., co děláš!" a páníček se držel za koleno. Jo, jo, motorová pila neřeže jen dřevo. Naštěstí, při té smůle, z toho byla "jen" rána ve tvaru L 5x6cm a nezasáhlo to ani kost, jen "lízlo" jakousi slabší šlachu. Samozřejmě následovalo šití, jak vnitřní, tak vnější, na několik dnů drény a neschopenka. Páníček má sice vycházky, ale moc daleko se nedobelhá, první dny byl úplně k nepoužití, teď však již postupně zlepšuje svůj styl a uvidíme ve čtvrtek, jak na tom bude, až mu vyndají stehy.
Tato událost pro nás znamenala "odepsání" dogtrekkingu "Jednooký vlk", kam jsme se moc těšili, zrušení návštěvy babičky v Praze spojené s výstavou Arčího, zrušení všech výletů, prostě pro aktivní pejskaře KATASTROFA!
Naštěstí se najdou dobří lidé - pejskaři, u nás v podobě manželů Evy a Ivana Vrkočových, kteří se ihned nabídli, že vezmou Eriku s Vilim na závody agility do Šumperka a mne, Eriku a Arčího také do Prahy na výstavu.
No a teď konečně k hlavnímu tématu - MVP Praha.
Ráno jsme, jak už jsem psala tak s Evou a Ivanem, vyrazili na cestu po 5h, aby jsme na místo přijeli včas. Krásně jsme zaparkovali a vyrazili každý "po svém", tj. my hledat příslušný výstavní kruh, Vrkočovi do haly, kde se měla Eva zúčastnit MR pudlů.
Náš kruh č.9 byl umístěn v hale 2. Všude spousta místa, kruh prostorný, s kobercem, vše se zdálo OK. Protože jsem Arčího měla vystavovat poprvé, šla jsem si to předem pěkně vyzkoušet, trochu čuchal, ale nechal si to vysvětlit, všechno fajn. Pak přišel vedoucí kruhu, my se zaprezentovali, obdrželi desky a tady vše pohodové končí. Tedy přímo mým blbým nápadem, že před námi půjde 40 jack russel terierů, přece na všech výstavách jdou nejdříve "džekové" a pak parsoni, tak se tedy půjdeme v klidu projít. Šli jsme ven, pokecali s Vrkočovýma a po nějaké době se vrátili ke kruhu. Dosud jsem nic netušila, až Erika vyřkla osudovou otázku: "To jsou džekové?" Já koukla a málem to se mnou šlehlo. V kruhu nastoupení parsoni od čísla 476, my měli 475!!! Byla jsem totálně mimo, co dělat? Bafla jsem desky a vlítla k vedoucímu kruhu a trapně mu vysvětlovala, že jsem myslela, že první jdou džekové. Nejdřív mi řekl, že mám smůlu, že naše třída je již posouzená, byl dosti odměřený (asi se ani nedivím), prý jsme si měli počkat na začátek posuzování, to teď vím již také. Nakonec mne poslal sednout, že se paní rozhodčí Olgy Hrabákové zeptá, jestli by nás posoudila alespoň mimo třídu, bez pořadí. Seděla jsem tam jak hromádka neštěstí, s chutí bych si nakopala! Posoudili všechny psy, všechny feny, rozdali tituly a už měli jít na řadu džeci, tak jsem se odhodlala jít zeptat, zda-li nás paní rozhodčí posoudí, ustrnula se nad námi.
Arčí si sám v kruhu šlapal přímo ukázkově, na stole se nechal vzorně prohlédnout, dokonce jej i změřila (34,5cm), poprvé jsem se dozvěděla, že mu chybí dvě dolní M3 (zatím nám to žádný rozhodčí nenapsal, ani neřekl). Poté mne poslala, abych Arčího postavila na zemi a diktovala posudek, z čehož jsem neslyšela ani slovo. Když bylo hotovo, šla jsem ke stolu a paní rozhodčí mi jen řekla "Bohužel". Vedoucí kruhu se mne ptal, jestli to chceme zapsat do PP, že je to výborná! Chtěla jsem a tak máme V-éčko bez pořadí. Až venku z kruhu jsem si přečetla:

Posudek
Typický mladý pes, bezvadný v kostře i ve všech proporcích, s krásnou hlavou, výborným uchem, perfektní rovný hřbet a nasazení prutu, bezvadný pohyb a předvedení, výborná výstavní kondice, skus nůžkový, chybí 2xM3, výška 34,5cm.

Na závěr bych dopsala - jediná vada je panička...
Takže jsme dopadli dobře - nedobře. Páníček z nás měl "radost", když jsem mu to volala. Teď si jen můžeme říkat, jak by to dopadlo, kdyby jsme nastoupili včas... :-(
Chybama se člověk učí, příště už od kruhu neodejdeme bez vyčkání začátku posuzování.
Fotky žádné nemáme, neb nějak nebyla nálada :-(