Už loni jsem si plánovala, že si Dennym zkusíme zazávodit v něčem jiném, než je agility a zkusit si to v ZZO, tak jsem se konečně odhodlala a přihlásila nás na Vánoční závod, který se již několik let koná na našem cvičáku.
Pilně jsme trénovali a Dennymu to docela šlo, takže jsem si říkala, že ostudu snad neuděláme, ovšem člověk míní a pejsánek mění...
Sobotní ráno bylo sice chladné, ale jinak k nám bylo počasí přívětivé, takže jsem předpokládala, že i lehání a odložení by nemělo být pro Dennyho problémem, ale jak už jsem psala... Celkem se nás sjelo 55 závodníků, z toho nás bylo 22 v kategorii ZZO, zbytek byl v kategoriích BH, ZM, ZVV1, ZVV2 a IPO3. Rozhodčími byli Iveta Skalická a Petr Vyčítal, figurant Pavel Hylák. Naši kategorii posuzoval pan Vyčítal.
Zaprezentovali jsme se a odcházeli se "šťastným" startovním číslem 13.
Začínalo se po osmé hodině. Naše kategorie se přesunula mimo cvičiště na louky za stodolami. Ještě jsem se šla podívat, jak to vše vlastně probíhá, stranou jsme trošku pocvičili, vše se zdálo být OK.
Přišla řada na nás. Dennyho jsem si pěkně přiřadila k noze, došli jsme spořádaně před pana rozhodčího k hlášení a tady pohodička skončila. Můj milý malý Denny zabořil čumák k zemi a bylo vymalováno, neboť ten svůj "rypáček" od země do konce nezdvihl a tak to podle toho vypadalo.
Prvním cvikem bylo přivolání, zvolila jsem si "Ke mně". Odepnula jsem Dennyho z vodítka a dala mu "Volno", posunul se kousek přede mne a vesele si čmuchal. Rozhodčí mi řekl, že ho musím dostat od sebe, což jsem samozřejmě věděla, ale Dennymu to bylo zjevně fuk, takže mi řekl, ať se s ním rozejdu. Kousek se ode mne vzdálil a tak jsem jej mohla přivolat, to byl "fofr"! Slitoval se nad námi a dal nám 9 bodů, což bych si nedala. Následovala ovladatelnost na vodítku, strašný, oblouky, loudal se, nos pořád na zemi, zasloužených 5 bodů. Sedni, lehni - mizérie, opět šnečí tempo, 8 bodů. Dalším bylo odložení vleže za pochodu, prý to vypadalo, že se rozmýšlí, jestli má lehnout, nebo ne, 9 bodů. Doufala jsem, že alespoň aport zmákneme dobře, když to je takový šílený aportér, i pouštění mu poslední dny šlo, ale smůla. Pro aport běžel tak, aby se neřeklo, zpátky se ploužil ještě pomaleji, předsedl křivě a pustit samozřejmě nechtěl, se zavřenýma očima 7 bodů. Jediné odložení jsme měli za plných 10 bodů, ale i u toho si zvládl čuchat okolo sebe. Konečných 48 bodů nám stačilo na 15. místo, takže poslední jsme sice nebyli, ale pocit z toho dobrý stejně nemám. Člověk si může trénovat jak chce a stejně ho pak čtyřnohý mazánek klíďo převeze (ne poprvé a určitě ne naposledy).
Na jaře uvidíme, trénovat budeme dál a když se najde nějaký závod ve volném termínu, tak to ještě zkusíme, neboť agility závodění s Dennym asi už omezíme, neb podle současných parametrů (hlavně co se časů týká) nemáme šanci už vůbec.

FOTOGALERIE ZDE