Tak už nám náš malý Arčí povyrostl a neboť i jeho čeká krom agility také dogtrekkingová kariéra, začíná spolu s vousáči pomalinku trénovat ☺
První, kam jsme vyrazili byla naše oblíbená trasa a to:

6.8.2008 Zemská brána
Jako většinou jsme auto zaparkovali za pilou v Klášterci nad Orlicí a vyrazili směr Zemská brána. Arčí byl naprosto uchvácen tím, že celá cesta vede kolem Divoké Orlice a stále nás napnutým vodítkem přesvědčoval o tom, jak rád by se vykoupal. Dovolili jsme mu to jednou, hned na začátku, aby byl dostatek času na to, aby se mu kožíšek usušil. Opět jsme ho museli z vody tahat ven násilím, přesto, že se klepal zimou jak ratlík. Knírači si jen zchladili nohy a usoudili, že na velké koupání je to moc studené.
Bohužel letní sezona byla v plném proudu, všude byly davy lidí, takže tentokrát nic moc, příště musíme zvolit jiný termín.

31.8.2008 Studenecké (Studenské) skály
Na tenhle výlet dostal Mirek typ od kolegy z práce a opravdu je tam krásně.
Auto jsme nechali na hrázi Pastvinské přehrady, pěšky po modré zamířili do Studenské zátoky a odtud po žluté, kterou jsme na rozcestníku Studenský horní les vyměnili za červenou, došli až na Studenecké skály (v mapě se píše Studenské, takže si vyberte ☺). Nejdřív jsme si řekli, že nic moc nejsou, jenom pár velkých balvanů, ale pak jsme zezdola uslyšely hlasy, takže jsme pokračovali ještě dál po červené a neznačenou pěšinkou zkusmo vyrazili ke skalám a teprve tady je mohli okouknout v celé jejich kráse. Nedají se srovnávat se známými skalními městy, ale za návštěvu určitě stojí a hlavně zaujmou horolezce, protože tu mají horolezecké cesty pojmenované např. "Převislá", "Lehká", "Sváteční",... Hezké názvy ☺
Člověka překvapí, jak pěkná místa jsou "za humny" ☺

7.9.2008 Buková hora
Naším původním plánem byl opravný výšlap na Králický Sněžník (na jaře jsme tam "trochu" sešli z plánované cesty). Nejdřív nás koncem týdne strašili v předpovědi počasí třicetistupňovým vedrem, místo toho nás ráno uvítala za oknem zamračená obloha hrozící každou minutu deštěm, takže jsme svůj záměr vzdali a hledali něco kratšího, aby jsme mohli vzít spolu s Dennym a Vilim i Arčího a aby jsme v případě deště moc dlouho nemokli. Volba padla na nedalekou Bukovou horu.
Autem jsme dojeli na parkoviště pod Suchým vrchem a odtud vyrazili po zelené na Bukovou horu. Počasí nic moc, mlhy se kolem válely jak v "Krakonošových pohádkách" a trochu mrholilo. Podařilo se nám trochu "zakufrovat", ale jelikož jsme na jaře prošli na Králickém Sněžníku léčbou - když nejsou turistické značky, neznamená to, že není kam odbočit, tak proč by je tam dělali, ale znamená to, že jdeme špatně, tak tentokrát jsme si zašli jen asi 300m. Zdárně jsme dorazili na Bukovou horu, poté se vrátili po zeleno-žluté na rozcestník "V sedle" a dál už jen po žluté pokračovali cestou - necestou k rozcestníku "U hájovny". Opravdu to byla spíš necesta, úzká pěšinka přímo z kopce dolů, vedoucí bývalým polomem, místy mizící v houští, naštěstí opravdu hustě značená, takže člověk neměl strach, že zabloudí.
"U hájovny" jsme se napojili na modrou a po ní došli zpět na parkoviště.
Pro knírače bylo těch 10,5km jen delší procházka, ale pro Arčího to byl zatím nejdelší výlet, který po svých  bez problémů zdolal.