25. října - Potštejn, Chlum, Litice nad Orlicí
Znovu náš oblíbený Potštejn ☺ Znovu odjezd z vlakového nádraží Žamberk, tentokrát však naše výprava čítala 8 lidí (naše celá rodina, od Vítků Jarda, Jindřiška, Zuzka a zcela nově tým Kovářových ve složení Šárka a Pavel) a 6 psů (naši tři, dva Vítkových a nově labradorka Princezna). Z nádraží jsme se vydali po známé zelené do vesnice, ale hned na jejím okraji jsme přešli na červenou směr Liščí doly. "V dolích" jsme míjeli pramen pitné vody, prý léčivé, nezapomněli jsme ochutnat, ale koleno mne bolí od "Stezky vlka" dál, takže tak moc léčivý asi nebyl, ale chutnal ☺
Z "Liščích dolů" nás červená vedla nad Vamberk na "Vyhlídku". Byla sice mlha, ale sem tam začínalo prosvítat sluníčko. Na "Vyhlídce" jsme obdivovali početné stádo daňků a muflonů. Zde nás také na nějakou dobu opustil Pavel s tím, že se sejdeme u známého dřevěného mostu přes Zdobnici (šel si do Vamberka něco pracovně vyřídit). K mostu nás dovedla stále ještě červená značka a po navrácení Pavla jsme po ní pokračovali přes Zakopanku do Hradiska. Odtud naše cesta směřovala po žluté přes Rybnou nad Zdobnicí (nad níž jsme objevili jedlý kaštanovník, nezapomněli jsme si nasbírat ☺) až na Chlum. Místy to byla cesta necesta. Po překvapivé sněhové nadílce z minulého týdne tu zbyla spoušť v podobě spadaných větví přes cestu, kaluží a rozbahněného terénu po odklizení té spouště. Místy jsme podlézali, někde přelézali, obcházeli, zajímavé zpestření ☺ Psům se to také nejspíš líbilo.
Z Chlumu naše cesta vedla do Litic, kde nás již nepřekvapila zavřená hospoda (byla přece neděle, otevírali až v 17h), jen Šárka s Pavlem vypadali zklamaně, usadili se na prázdné terase, kde jsme je nechali a vyrazili nahoru na hrad, který jsme si naplánovali navštívit. Ten naštěstí otevřený byl. Kvůli hlídání psů jsme se rozdělili na dvě skupiny. První jsme na prohlídku šly my, ženy ☺- já, Jindřiška a Erika, Zuzku prý hrady neberou. Po nás šli pak pánové - Mirek a Jarda. Mezi tím se nahoru vyškrábali i Šárka s Pavlem, ale do hradu nešli. Dali jsme si poslední svačinu, chvíli si odpočinuli na ještě teplém podzimním sluníčku a pak nás již čekala jen známá cesta domů přes Bohousovou, Popluž a letiště.
Moc příjemně strávený den s bezva partou na krásné, zajímavé trase dlouhé 28km.


4. října - Kunvald, Zemská brána, Pastviny
Tento výlet začal pěkným "výpekem" :-/. Naplánovali jsme si s Jindřiškou a Jardou, že autobusem dojedeme do Rokytnice v O.h. a odtamtud vyrazíme. Známe sice přepravní řád autobusů, že svezou jenom dva psy, ale jelikož jsme tímto spojem již jednou jeli, taktéž v neděli a jeli jsme jen my, jeden cestující na začátek Kunvaldu, řidič a jinak celou cestu nikdo, řekli jsme si, že to bude podobné a snad to dopadne. Nedopadlo... Na zastávce jsme se sešli opět s oním jedním cestujícím, co minule, jinak nikdo. Čekáme, psům jsme vzorně dali náhubky a za chvíli přichází řidič. Koukal na nás dost divně a jedovatě začal: "Co to má bejt, co si myslíte?" Pak začal o předepsaných dvou psech a že to teda né, že už se mu tam pes jednou vyto a že v žádným případě. Tak jsme se nedohadovali, že naši psi nejsou žádní dobytci a už jsme chtěli jít pryč, když si to nějak rozmyslel a začal, že by nás teda vzal, ale že v Rokytnici má konečnou, takže si pak autobus prohlídne a jak bude někde nějaká špína, nebo něco oslintanýho, že si to teda vytřeme. Říkal to stylem, že by jsme si to vytřeli tak jako tak, takže jsme se na něho vykvajzli, psům jsme sundali náhubky a vydali se pěšmo směr Rokytnice.
Bylo nám jasné, že když půjdeme až do Rokytnice, tak celou plánovanou trasu do solidních hodin nedojdeme, takže muselo dojít k úpravě. Zvolili jsme zkratku přes Kunvald na Zemskou bránu. Na okraj Kunvaldu to šlo, byli jsme sice notně naštvaní z toho arogantního blba řidiče, ale alespoň cesta byla fajn, i když už několikrát námi prošlá, tudíž ne zrovna zajímavá. Nad Kunvaldem začalo dost nepříjemně foukat a k tomu před námi bylo několik kilometrů vesnicí po silnici, takže nevím jak ostatní, ale já byla pěkně otrávená. Konečně to bylo za námi a my se ponořili u Zaječin do lesa. Posvačili jsme a bylo hned líp. Napojili jsme se na Jiráskovu cestu (červená) a po ní došli na známou Zemskou bránu. Proběhlo nezbytné fotografování na balvanech ☺ a my pokračovali přes Čihák do Českých Petrovic a dále do Pastvin. V hospůdce "U mostu" jsme si dali občerstvení. Poté před námi bylo posledních 10km přes Zákopanku, Panskou dolinu až domů.
Byl by to fajn výlet nebýt toho nepovedenýho začátku. Příště už autobus rozhodně zkoušet nebudeme... Jo a ušli jsme asi 35km.


20. září - Potštejn, Sopotnice, Žampach
Potštejn - oblíbené východisko pro naše výlety, což znamená, že úplný start byl ráno na vlakovém nádraží v Žamberku. Vláček nás a Vítkovi (tentokrát pouze Jindřiška, Jarda + Kim a Foky) dovezl do Potštejna a odtud jsme se po zelené vydali Anenským údolím do Modlivého dolu, ze kterého jsme strmým stoupáním došli do vesničky Polom. Zde jsme si trochu pochodili sem tam při hledání žluté značky, až nám poradil jeden z místních domorodců a my mohli pokračovat dále do Sopotnice a České Rybné. Tady jsme se napojili na červené značení a po něm šli přes Hejnice na Žampach. Nahoru na zříceninu se nějak nikomu nechtělo, takže jsme si na příjemném odpočívadle dali svačinku, prošli si zdejší arboretum a přes Písečnou jsme se vrátili zpět do Žamberka. Cestou nás nemile překvapilo, že byť jsme minuli asi pět hospod z toho v České Rybné byly hned dvě), žádná neměla otevřeno. Byla neděle, ale všude otevírali až odpoledne, někde dokonce až navečer, takže ještě že jsme měli dostatečně velké svačiny ☺ V cíli nás zachránila oblíbená "Jatka" tam otevřeno měli ☺Na tomto fajn výletku jsme našlapali asi 26km.


8. srpna - Výlet na Lanšperk
Za krásného letního dne jsme se vydali s týmem Vítkových (Jindřiška, Jarda, Zuzka + Kim a Foky) shlédnout zříceninu hradu Lanšperk nedaleko Ústí nad Orlicí.
Vyrazili jsme od nás přes Karlovice po zelené do Písečné. Bylo slunečno a začalo se i oteplovat, takže naše psí smečka uvítala možnost vykoupání v rybníce Šušek. Po přejití luk, na kterých se kluci pěkně proběhli a vyváleli v trávě (občas se trefili i do bláta, takže někteří zrovna vykoupaně nevypadali), jsme pokračovali z Valdštejna do Hnátnice. Tady cesta nebyla pro pěší zrovna ideální, hlavně pro psy, neboť to byla trasa společná pro pěší a cyklisty, takže se šlapalo po asfaltu, což při stoupající teplotě nebylo nic příjemného a krom toho jsme museli mít oči nejen upřeny dopředu, ale i dozadu, protože tu vládl čilý cyklistický ruch. Konečně jsme dorazili do Lanšperka. Zbývalo jen se vyšrábat do kopce k hradu. Naštěstí to bylo již zastíněnou cestou.
Prohlédli jsme si zříceninu, pokochali se krásnými výhledy, nezapomněli se vyfotit a při zpáteční cestě dolů jsme nemohli bez povšimnutí minout hospůdku hned pod hradem. Měli otevřeno, teráska pěkně ve stínu, takže jsme tu "zaparkovali". Již před ranním startem na tuto trasu jsme byli dohodnuti, že se domů vrátíme vlakem, neboť předpověď hlásila opravdu horký den. Do odjezdu vlaku zbývalo dost času, takže jsme si v klidu objednali něco malého k snědku. Netušili jsme, jak si počkáme, takže to nakonec dopadlo tak, že ti, co si dali normální jídlo (ostatní to řešili topinkou) si počkali tak, že to do sebe museli fofrem naházet a k vlaku jsme dobíhali. Naštěstí to bylo z kopce ☺
Až na ten nepříjemný asfalt a "bleskovou" obsluhu v hospůdce to byl fajn výlet s přáteli na cca 12km.