1. dubna - první lehký a zároveň testovací trénink na trase Žamberk - Letohrad a zpět. Trasu dlouhou cca 15km jsme absolovovali po loukách, polních cestách a trochu i po neoblíbeném asfaltu. Chtěli jsme si zkusit, jaké to je jít se zátěží na zádech trochu delší trať. Bylo to v pohodě, takže jsme se nemile nepřekvapili a mohli naplánovat něco delšího. :-)

8. dubna - dlouho jsme neotáleli a využili Velikonoční neděle, aby jsme měli Velikonoční pondělí na regeneraci, k už většímu výletu. Využili jsme služeb našeho ochotného dědečka a nechali se odvézt do Orlických hor na Mezivrší. Eriku jsme s sebou raději nebrali, protože jsme se domnívali, že by to na ní bylo moc. Protože u nás byla skoro celá zima bez sněhu, překvapilo nás, kolik sněhu v tento datum leží pár kilometrů od nás. Putovali jsme z Mezivrší na Pěticestí, dále na Zakletý vrch, kde jsou sjezdovky, sešli jsme do údolí potůčku Říčka a pak do Říček. Další cesta vedla krásným Jůlinčiným údolím až k Rokytnici v O.h. Tam už to známe, neboť trasu Rokytnice - Žamberk jsme nešli poprvé. Tentokrát jsme však nešli až k nám, ale skončili jsme v Kunvaldě na chalupě, kde nás čekala nejen Erika, děda a babička, ale i opožděný "obídek" :-) Museli jsme druhý den zkonstatovat, že tento výšlap už nechal na naší tělesné schránce stopy, naštěstí pondělí k regeneraci stačilo.

15. dubna - protože nás putování přírodou opravdu dostalo, naplánovali jsme další trek hned na příští víkend a to na neděli, což se později ukázalo být nepříliš dobrým tahem. Vybrali jsme si Králický Sněžník, o kterém jsme slyšeli spoustu krásného. Tentokrát s námi šla i Erika. Autem jsme se dovezli na parkoviště v Dolní Moravě, nasadili každý svůj batoh s proviantem a vyrazili. Už dole, při pohledu na "Kraličák" nám došlo, že to nebude jen tak nějaká procházka, jak jsme si mysleli doma, ale nikdo jsme to nevyslovil nahlas, aby Erika "nehodila zpátečku". Cesta údolím řeky Moravy byla úžasná a pohodová až do chvíle, kdy jsme dorazili Pod Vilemínku, odtud už to bylo jen nahoru. Chvíli mírnější stoupání, pak zase prudší. S nadmořskou výškou se začal objevovat místy sníh a čím výš jsme stoupali, tím víc ho bylo. Erika stoupání brala sportovně, ale když už jsme se brodili sněhem dost dlouhou dobu a my měli v botech jaro, optimismus ji přešel a přišla krize, i nějaká ta slzička se objevila. Stejně nám však nezbylo nic jiného, než pokračovat. Naštěstí na vrcholu Sněžníku pookřála a bylo zase hej. Vyfotili jsme se všichni u známého slůněte, u pramene Moravy a vydali se druhou stranou na cestu dolů. Šťastně jsme dorazili k našemu "povozu" a unaveni dojeli domů. Statečné Erice jsem na pondělí napsala omluvenku na tělocvik, to by už byl masochismus nenapsat ji ... :-) Nám v práci také do zpěvu nebylo. Poučení pro příště: " Delší trasy jen v sobotu" :-) Králičák však byl úžasný, určitě se tam zase vátíme.Délka trasy cca 23km. Start v 715 m n.m., vrchol Sněžníku 1424 m n.m.

22. dubna - tentokrát jsme na výlet zlákali i půlku cvičáku. Trasu jsme vybrali krátkou a snadnou, aby to naši netrénovaní kamarádi zvládli. Cestu jsme začali na žambereckém vlakovém nádraží. Vlak nás dovezl do Potštejna a odtud jsme se vydali přes Litice na cestu zpět údolím Divoké Orlice. Byla to opravdu spíš procházka, ale nějaký ten kilometr jsme také překonali. :-)

20. května - i na další výlet jsme vylákali kamarády ze cvičáku: Jindřišku, Zuzku a Jardu spolu s jejich čtyřnožci kavalírem Fokym a "opičkou" bruselským grifonkem Kimem. Tentokrát jsme si udělali kratší výšlap na Suchý vrch. Počasí se nám zdálo přijatelné, ovšem cestou se nějak oteplilo (nebo to bylo tím stoupáním? :-) ), takže jsme se nejen my, ale hlavně psi, pěkně zapotili. Došli jsme až k dělostřelecké tvrzi "Bouda", kterou se většina naší výpravy rozhodla navšívit. Já po tom nijak neprahla a tak jsem zůstala venku se psí smečkou. Před jejich zmizením do temna jsem ještě půjčila Erice svou mikynu, protože naši "chytrolíni" nepočítali s tímto zpestřením a nechali si teplejší svršky v autě na parkovišti. Trasu prohlídky tvrze si vybrali tuším na 90min, při avizovaných 7 stupních Celesia celkem odvážné rozhodnutí vzhledem ke kraťasům a krátkým rukávům některých z nich, ale přežili :-).

16. června - ani v tomto roce jsme nezapomněli navštívit naši oblíbenou Zemskou bránu. Vyrazili tam s námi tentokrát nepejskaři v podobě mého bráchy Jardy (Čendy) a švagrové Kamily. Byl to spíš pohodový výletek.


7. července - na tento výšlap se k nám přidal kolega ze cvičáku - Ondra se svou manchester terierkou Agility. Jako místo startu jsme si vybrali parkoviště v Luisině údolí, to jsme ještě netušili, jaký problém bude na zvolené místo dorazit. Na jedné z křižovatek jsme si nikdo nevšimli větvemi zakrytého ukazatele a po chvíli dumání, jestli doleva, nebo doprava, jsme zvolili samozřejmě špatný směr. Ve chvíli, kdy jsme dojeli do první vesnice jsme při pohledu do mapy zjistili, že jsme někde úplně jinde, takže jsme naše vozítko otočili a vrátili se na křižovatku, kde před námi zastavil autobus plný dětí a jeho zmatený řidič si to šinul k nám. ☺ Otevřeli jsme okénko a on se nás ptal, jestli nevíme, kudy má jet a když jsme se ho zeptali, kam má namířeno, jeho obličej se stal ještě zmatenějším a odpověděl nám, že veze děti do tábora a že zapomněl, kam vlastně ☺☺☺ Takže jsme mu opravdu neporadili a vyrazili druhým směrem, který již byl správný.
Z parkoviště jsme vyrazili směrem na Velkou Deštnou, poté Malou Deštnou, občerstvili jsme se v Masarykově chatě a pokračovali k Šerlišskému mlýnu. Odtud už pak jen do Deštného a zpět do Luisina údolí. Tato trasa patřila k těm lehčím, její délka byla pouhých 14,5 km, takže také spíš malý výlet.

27. srpna - jsme si zopakovali výlet z Mezivrší do Kunvaldu na chalupu, tentokrát i s Erikou. Trasu jsme zvolili téměř stejnou, jako na jaře, jen jsme si ji prodloužili z Pěticestí ke Kunštátské kapli. Trasa byla dlouhá cca 22km.

30. srpna - v plánu pro rok 2007 jsme původně měli návštěvu Prachovských skal, ale protože jsme tam již byli, změnili jsme cíl na nedaleké Toulovcovy maštale, které se nacházejí nedaleko Litomyšle. I tentokrát nás dopravní značení potrápilo a najít Vranice nám dalo pěkně zabrat, ale na druhou stranu jsme si alespoň neplánovaně prohlédli zámek Nové Hrady, i když jen z venku.
Z Vranic jsme vyrazili do Toulovcových maštalí, které jsou opravdu krásné a určitě srovnatelné se známějšími "Prachovkami". Skalní město jsme si řádně prolezli a pak pokračovali do Boru u Skutče, kolem Dudychovy jeskyně, která moc jeskyní nebyla ☺ zpět k našemu autíčku. Hezký, krátký výletek - asi 6km.

3. listopadu
Naše výletování pro rok 2007 jsme zakončili u nás pochodem pořádaným zdejším útulkem "Pochod o žambereckou tlapku". Počasí nám sice moc nepřálo, ale přes to jsme si vybrali delší trasu na asi 12km. Našli se sice "blázni", kteří trasu proběhli, ale my si ji užili normálním tempem.