Již v týdnu předpovídali v předpovědi počasí, že nás na víkend navštíví opravdové babí léto s příjemnými teplotami okolo 20 stupňů, takže to nemohlo nechat naše nohy a duše v klidu. Začala jsem přemýšlet, kam vyrazit. První variantou byl Králický Sněžník potřetí, ale to by jsme nemohli vzít i Arčího, neboť na to je ještě přece jen moc mladý a tak jsme tuto možnost zavrhli. Další mne napadly Toulovcovy maštale, kde se nám loni moc líbilo a slíbili jsme si, že sem ještě jednou zavítáme a omrkneme rovnou i ty Městské maštale. Rodinná rada návrh přijala a tak jsme mohli vyrazit.
Ráno jsme se probudili do pěkné mlhy, ale protože sluníčko zjevně s mlhou statečně bojovalo, nemohlo nás to od výletu odradit a tak jsme dopoledne zabalili svačiny, naskládali sebe a psy do auta a vyrazili tentokrát směr Budislav, o které v mapě píší, že je výchozím místem do Maštalí.
Hned na začátku Budislavy jsme uviděli směrovku na Toulovcovu rozhlednu, kterou jsme měli v plánu také navštívit a jelikož již bylo krásně slunečno, odbočili jsme nejdřív tam.
Rozhledna je to spíš menší, vyrobená ze dřeva a kovu, ale rozhled z ní byl pěkný, i když v dáli dosti zamlžený.
Další cesta směřovala do Budislavy, kde jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili nejprve po červené značce vstříc Maštalím. Pěkné počasí vylákalo do přírody spousty lidí, takže tentokrát jsme tam nebyli skoro sami, jako poprvé.
Červená značka nás vedla okolo Panského stolu, vydrápali jsme se na Cikánku a kolem Panského rybníka s kakaově, možná spíš kávově zabarvenou vodou, dál až ke Kostelíčku , kde se nachází rozcestník se žlutou. Po ní jsme vyrazili do Vranice (zde jsme parkovali minule) k dalšímu rozcestníku a odtud pro změnu opět po červené kolem již od minula známé Džberky až k Toulovcovým maštalím. Tentokrát jsme si je tak neprolezli, neboť tu byla opravdu spousta turistů. Odtud nás turistická značka vedla dál do Městských maštalí. Vyšplhali jsme se na Hrad a od něj pokračovali mezi skalami (např. Pancéřová loď, Liščí nory) zpět ke Kostelíčku a znovu po žluté zpět do Budislavy.
Počasí nám opravdu přálo, skály byly nádherné, takže jsme si tento, i když jen asi 11km dlouhý výlet výborně vychutnali. Denny a Vili šlapali jako již ostřílení dogtrekaři celou cestu pěkně vpředu, Arčí byl nadšený přítomnými studánkami a potůčky a ještě se stihl pobavit řvaním na potkávané pejsky, kteří měli také to štěstí, že je jejich páníci vzali na výlet. Doufám, že ho tyhle manýry brzo přejdou ☺
Doma jsme klukům ještě zvedli náladu zbytky z grilovaného kuřátka, které jsme si cestou domů koupili k pozdnímu obědu, nebo brzké večeři? Myslím, že víc si přát snad ani nemohli. ☺