Po delší pauze, způsobené příchodem dalšího čtyřnohého člena do naší smečky - parsona Arčího, jsme se rozhodli, vzhledem k blížící se "Hanácké štrece" , konečně vyrazit někam dál. Volba padla opět na Králický Sněžník, který nás loni úplně uchvátil ☺.

Startem se opět stalo parkoviště na konci Horní Moravy, ale tentokrát jsme zvolili cestu "nahoru" po modré turistické značce, která nás vedla nad sjezdovky a dál vstříc vrcholu Králického Sněžníku v nadmořské výšce 1424m.
 
Po upravené lesní cestě se nám šlo pěkně, ani stoupání nebylo tak "drsné" jako po žluté, která nás na vrchol přivedla loni. Došli jsme na rozcestí, kde jsme si dali kratší pauzu, popovídali s několika cyklisty, kteří nás dojeli a kteří tu pak čekali na další členy své výpravy. Odtud vedla cesta strměji a její kvalita se rapidně zhoršila, neboť po deštích a tání tu zbyly jen poměrně velké kameny. Naštěstí to nebyl příliš dlouhý úsek a místy se dalo jít i po trávě, takže psí tlapky až tak moc netrpěly.

Vyšli jsme nad vleky a pokračovali dál, opět po krásně upravené lesní cestě. U turistického posezení jsme si odpočinuli, pokochali se nádhernými výhledy do údolí i po okolních vrcholcích a šlapali dál. Příroda krásná, počasí příjemné, sympatická cesta, co víc si přát. U toho všeho kochání jsme jen tak mimo registrovali, že zmínění cyklisté nás stále nějak nedojeli, přičítali jsme to onomu kamenitému úseku, že to nejspíš vzdali.
Ani jsme se nepozastavovali nad tím, že nepotkáváme modré značky a nikde neodbočujeme na zelenou, hlášky typu: "nojo, proč by to tu značili, když není kam odbočit" ☺
Nepotkávali jsme žádné další turisty krom dvou cyklistů, ale jiných než těch z rozcestí.
Na několika místech jsme "potkali" navijáky, kterými tahají kmeny ze srázů a u nich výstražné cedulky "Práce v lese, vstup zakázán" , jen jsme si říkali, že musí být pěkně naštvaní ti, co přijedou v týdnu, kdy se tu pracuje, dojdou tam a můžou se otočit a jít zpět. V jednom úseku se dokonce pracovalo, ale cedule zakazující vstup tam nebyla, takže jsme shlédli stahování kmenu navijákem a po jeho uložení prošli. Až tady nám tak nějak docvaklo, že tu něco nehraje, někdo z nás si vzpomněl na mapu a tak jsme ji vytáhli z batohu a jaký byl náš údiv, když jsme zjistili, že hřbet kopce by jsme měli mít po levé ruce a my ho měli po pravé ☺Jó, byli jsme někde úplně jinde, než jsme být měli a chtěli ☺ Na vracení a pátrání po odbočce čas už moc nebyl a v rámci toho, že už jsme tu byli, jsme byli schopní se držet záchytných bodů v podobě vrcholu Sněžníku a v dálce viditelné "Sněžné chaty". Nevěděli jsme sice kde vyjdeme, ale cesty přece vždycky někam vedou a tahle vedla do údolí, takže jsme dojít k našemu autu museli a taky došli ☺
Nešli jsme sice kudy jsme chtěli, nešli jsme ani po značené trase, ale přesto to byl nádherný výlet, takže nás ani trochu nemrzelo naše "zakufrování" a krom toho to je alespoň důvod se sem zase vrátit a zkusit to znovu, ovšem to už půjdeme nahoru po známé žluté a po modré zpět, pro jistotu ☺
Až dnes jsem zjistila, při podrobnější prohlídce fotek, nejpravděpodobnější místo našeho "kufrování" , byl jím, nejspíš, špatně čitelný rozcestník v místě chaty nad lyžařskými vleky, kterému jsme nevěnovali moc pozornosti. S jistotou to budu moci napsat až příště, až si to zkusíme z druhé strany ☺☺☺