První trasování proběhlo, spíše neplánovaně, 7. března.
Udělalo se docela příjemné počasí a tak jsme se místo obvyklé procházky rozhodli projít kratší z tras. Nejdříve jsme došli ke cvičáku, aby měření času bylo objektivní. Vyrazili jsme přes lávku ke "Kopečku", kde začíná značená turistická cesta, vlastně dvě - žlutá a zelená, po nichž jsme se ubírali směr Albertin, přes řeku Rokytenku k rozcestníku na konci Polska, kde se zelená uhýbá jinam a my šli dál už jen po žluté na Kněžství. Pro nás je tento úsek důvěrně známý, neboť tudy chodíme dost často buď na chalupu do Kunvaldu, nebo z chalupy domů.
Cesta je tu velmi příjemná - lesy, louky, ještě spousta sněhu, na konci lesa obrovská kaluž z tání podobná spíše rybníku. Kousek dál jsme opustili žlutou značku a vydali se po neznačené polní cestě směrem na Kameničnou. Tento úsek se cestě moc nepodobal, neboť zde nejspíš panuje slušný provoz, takže to byla kombinace sněhu, ledu, vody a bláta, našim štěkajícím kámošům se to moc nelíbilo a nám také ne.
U Kameničné nás čekalo pár metrů po silnici a pak opět šup na polní, tentokrát již schůdnější, cestu do Polska, které jsme prošli a pak již zbývalo jen dojít ke cvičáku.
Trasa měří něco okolo 7km a prošli jsme ji za 2h normální chůzí.

Druhé trasování jsme si naplánovali o týden později, původně na neděli, ale v sobotu (14. března) bylo tak krásně, že jsme se rozhodli vyrazit hned.
Začátek stejný jako minule - došli jsme ke cvičáku, ke "Kopečku", po žluto - zelené trase na konec Polska, kde jsme udělali změnu a po zelené se zašli podívat k rybníku Dymlov, který je moc pěkný a všem trekařům v květnu doporučujeme ujít těch cca 100m navíc se tam podívat. Stejnou cestou jsme se vrátili zpět na žlutou a stejnou trasou, jako minulý týden, pokračovali až k místu, kde se kratší trasa odděluje.
My jsme tentokrát pokračovali po žluté dál lesní cestou do údolí řeky Rokytenky. Překvapilo nás množství sněhu a zaskočilo (ačkoliv jsme to mohli předpokládat ☺) podstatně plnější koryto řeky. S hrůzou jsme si vzpomněli na druhý brod, který mívá většinou jen minimální průtok vody a lávka bývá většinou buď rozbitá, nebo chybí úplně, v tento moment nepředstavitelná situace. Napnutí jsme pokračovali dál a v duchu řešili otázku, zda zout boty a vyzkoušet teplotu vody na začátku března, nebo to vzdát a někudy se potupně vrátit domů. Zvítězila první možnost, nejsme žádná "Béčka" a projdeme za každou cenu!!! Už jsme řešili i otázku, jestli si poté nohy usušíme papírovými kapesníčky, nebo Mirkovou mikinou v batohu ☺.... Uff, nakonec nebylo třeba... K naší nemalé radosti někdo vyrobil z klád lávku úplně novou, takže jsme přešli suchou nohou a přibývajícím sněhem si to šlapali dál k Rokytnici.
Na rozcestníku "Pod Rokytnicí" jsme vystřídali žlutou značku za modrou a pomalu se začali vracet pro nás neznámou krajinou zpět. Rozblácenou cestou jsme přišli k říčce Suchá (která však suchá rozhodně nebyla) podél které jsme cestou necestou pokračovali poměrně hlubokým sněhem dál až k maxi-krmelci. Zde jsme se od říčky odklonili, kus šli po sympatické lesní cestě s ve sněhu projetou kolejí a poté, k naší nelibosti, odbočili přes bezejmenný potůček do kopce nahoru, opět hlubokým sněhem. Denny už začínal stávkovat, asi měl toho probořujícího se bílého sajrajtu dost, my ostatně také ☺ Konečně přišel konec lesa, hájovna "Suchá" a po pár metrech jsme spatřili holá pole a louky a za nimi dál Kameničnou. Zbývalo jen dojít po modré k silnici, kde se již opět obě trasy, delší s kratší, sešly a přes Polsko jsme stejně jako před týdnem došli ke cvičáku.
Delší trasa má asi tak 17km a její projdutí nám zabralo 4h.

Pokud můžu doporučit, volte delší trasu! ☺ Je tam vážně krásně a nebojte, sníh už tam snad
8. května nebude ☺☺☺