Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stezka vlka 28.-29.8.2009

2. 9. 2009
Původně se naším prvním longem měl stát zářijový "Ota Pavel II", ale termín se bohužel kryje s termínem MČR mládeže v agility a tam s Erikou a Vilíkem musíme, takže vyvstala otázka buď hned, nebo až příští rok, neb říjnový "Fryšták" už asi moc vlídný na bivakování nebude (třeba se pletu a vyjde).
Ještě jsem zvažovala, jestli tedy vyrazit na "Stezku", nebo se přihlásit na závod Obedience v České Třebové ve stejném termínu (29.8.). Jak to dopadlo vidíte zde ☺ Ono trénování obedience teď přes prázdniny stejně nějak flákáme (tedy jsme flákali), takže výsledek by byl určitě nevalný. ☺Obrazek
A tak jsme tedy ve čtvrtek 27.8. vyrazili směr Hamry u Svojanova. Ono to tedy nebylo jen tak! Tomu "vyražení" předcházely velké přípravy. Dokoupit potřebné věci (např. čelovka - jak se hodila!), produmat, co naložit do batohu, co budeme potřebovat a co ne, jaké boty si vezmu, když jsem nové nestihla rozšlápnout a ty minulé nové stojí za ..... nic ☺ (zvítězily stoleté kotníkové botasky od HI-TEC koupené ve slevě za 1000kč ☺a jak se v nich panečku šlapalo!). Nejvíc mne vzalo "u srdce", když jsem si zabalila batoh a zkusmo jej zvážila, 10kg je 10kg a na 85-ti km bude pěkně "cítit" :-/.
A tak jsme tedy, teď už fakt, vyrazili: já + hypochondr Denny, Mirek + prdlouš Arčouš. Kde že jsme nechali bručouna Vildu? Odcestoval s Erikou na chalupu k babičce, neb ty, pro změnu, čekaly dva závody agility. V sobotu Vysoké Mýto a v neděli Česká Třebová.
Cesta do Svojanova - Hamrů proběhla hladce, vždyť to bylo jen 79km, i hotel "Otakar" jsme našli bez problémů. Zaprezentovali jsme se, postavili stan, zúčastnili se večerního meetingu, kde jsme se dozvěděli potřebné a šli dohajan, abychom se na to řádně vyspali.

Pátek 28. srpna
Předpověď počasí slibovala horký den, proto jsme chtěli ráno vyrazit co nejdříve. Startovalo se po osmé hodině. Na startu nám ještě zkontrolovali povinnou výbavu a mohli jsme vyrazit vstříc 45km až k povinnému bivaku v Hlubokém.
Trasa nás zavedla nejprve do Svojanova, poté Nyklovic až k rozhledně Horní les (201 schodů, výška 59m, ochoz je 38m nad zemí), na kterou jsmeObrazek se samozřejmě vylezli podívat. Dále jsme pokračovali směrem na Vír. Při procházení vesničkou Chlum jsme se neopomněli zastavit v útulné hospůdce "U Kličků", kde již byla spousta dalších osvěžujících se dogtrekařů. Byli tu na nás náležitě připraveni, takže venku nechyběla pro psy vanička s vodou na pití a zapnutá hadice s vodou na ochlazení. Vše jsme náležitě využili ☺
Z Víru (kde byla kontrola K1 vybavená čajem a chlebem se sádlem a cibulí ☺) jsme šli dál směrem na Štěpánov a Nedvědice. Cestou jsme "potkali" dvě zříceniny a to Pyšolec (na ten jsme nešli) a Zubštejn. Ve Štěpánově nešlo v tom vedru bez povšimnutí minout hospůdku "Hodůnka" ☺. ObrazekPsi uvítali příjemné ochlazení spojené s odpočinkem na chladných dlaždicích, my totéž plus něco k napití a snědku.
Po tomto příjemném zpestření nás po pár kilometrech čekalo jedno nepříjemné. Přesto, že jsme byli v itineráři varováni před "nesmyslnou vracečkou vpravo do rokle", povedlo se nám hromadně lehce zabloudit. My tu ostrou pravou i prozkoumali (tedy já), ale jelikož jsem žádné turistické značení nenašla, pokračovali jsme s davem rovně. Až vracející se dříve zbloudilí nás přiměli také k obratu. Samozřejmě ta před tím podezřelá cestička byla správná, ale nenapadlo mne, že pakObrazek je to hned děsným křovím doleva a opravdu pěkným krpálem prudce dolů po klouzajícím bahýnku (páníček se tam docela zdárně dvakrát odporoučel k zemi ☺) a hned zase prudce nahoru, prostě něco pro zpestření ☺. Zhruba v těchto končinách mne začalo pěkně bolet levé koleno a to tak, že už jsem si ani nevšímala, jak mne - hrbáčka - bolí záda od batohu ☺
Před Nedvědicí jsme přešli most přes řeku a kousek za bývalým koupalištěm nás čekala kontrola K2 (tentokrát bez chleba se sádlem, jen s čajem a případně rumíkem, ale ten si v tom vedru dal asi málokdo). Zde, přímo u kontroly, dóóóst blbě zavtipkoval Denny. K bivaku zbývalo pouhých 13km a on si najednou začal skákat po třech! Kouknu kolem spousta vos a už jsem si říkala, že je to v háji (tedy "háji" jsem neříkala ☺), že dostal žihadlo a my se budeme muset nechat odvézt. Jedna holčina mi poradila, ať ho šoupnu do vedle tekoucího potůčku, což jsem udělala, bouchla mu prášek na alergii a přemýšlela, co dál. Ještě byla varianta, že si šlápl do kopřiv a začal preventivně hysterčit. Nevím, jestli to bylo žihadlo, kopřivy, či něco jiného, ale Denny neotekl a tak jsme šli, že to zkusíme a kdyžtak se vrátíme. Chvíli pajdal po třech, místy po čtyřech, ještě asi třikrát jsem ho strčila do potoka a nakonec to rozchodil, takže bych typla spíš tu kopřivu (kdo Dennyho nezná, těžko uvěří, že blbá kopřiva s ním takhle zamává, kdo zná, tak ví ☺).
Kvapem se nám začínalo stmívat. Poslední vesnicí před Hlubokým byly Černovice, za kterými jsme si, opět hromadně, trochu pobloudili po lese, ale nakonec jsme "zelenou" našli a mašírovali lesní cestou dál. Koleno už mne fakt děsně bolelo (tedy jen z kopce, rovinky a "dokopce" mu nevadily), k tomu čím dál větší tma, že už jsme museli použít čelovky (já klopýtala po šutrech, klackách, k tomu z kopce za Mirkem, protože jsem si, debil, čelovku nekoupila!, jen v batohu jsem kdesi měla baterku) a padla na mne pěkná krize. Konečně baráky a silnice! Ještě jsme si stihli trochu, opět hromadně, zakufrovat, ale sjezdovku jsme nakonec našli. Já toho měla plný zuby, koleno bolelo, záda bolely a k tomu kdo ví, jaká noc nás čeká?! Obrazek
Na bivaku - pivaku nás přivítalo občerstvení v podobě gulášku, ale ještě před tím jsme si našli místo pro naše přebivakování u jakéhosi stožáru sjezdovky. Udupali jsme vysokou suchou trávu, tak všelijak přidělali plachtu, odhodili věci a šli se najíst. Dosti brzo jsme se odebrali do spacáčků. Noc byla velice teplá, k tomu světla sjezdovky, zpěv přítomné kapely a spánek se nějak nechtěl dostavit. Arčí cestoval v Mirkovým spacáku sem tam, jak mu bylo teplo. Denny se taky nemohl uvelebit, až se nakonec uložil kousek bokem v trávě, jak jsem ráno zjistila. Opravdu jsem usnula tak kolem třetí hodiny, ale kupodivu jsem se vyspala dobře.

Sobota 29. srpna
Ráno nás přivítalo zamračené. První má úvaha byla, co koleno. Vyzkoušela jsem ho a žádná změna, rovina a dokopec dobrý, zkopec to bylo nahoubec :-(. Druhá úvaha, co psi, jak na tom budou. Kucí překvapili, nekulhali a vypadali Obrazeknaprosto v poho. Sbalili jsme věci a bez snídaně vyrazili zkusit to dál. Už po pár stech metrech začalo kapat a místo toho,aby to déšť kvůli nám vzdal, začal zesilovat. Museli jsme nasadit výzbroj. Já igelitové pončo v žluté barvě za 15kč z Tesca, Mirek vytáhl bundu, pesany jsme v rámci solidního tepla nechali moknout. Netušili jsme, jak se nejen nám podaří zakufrovat hned na začátku. Valíme si to pěknou lesní cestou z kopce dolů, před námi dogtrekaři, za námi dogtrekaři. Před námi se jich několik zastavilo a studovalo GPS navigaci, zbytek, včetně nás, valí dál dolů. No a heleďme se, proti nám se vrací ti, co nás předbíhali, že tudy tedy cesta nevede. Co teď, značka žádná, křižovatka, kam dál. Část se vydala zpátky, několik jich šlo z kopce dolů. Chvíli váháme a nakonec se vydáváme taky dolů a spolu s námi Klára (kamarádka Terky, od které máme Arčího, tj. trochu známá, teď už trochu víc ☺) a ještě jedna dogtrekařka s bosíkem. Dole opět křižovatka. Dáváme se, samozřejmě blbě, do prava. Lilo jak z konve, značka žádná a najednou hele stany, jakýsi tábor. Pod stromy v pláštěnkách dospělí a děti. První co bylo "Jé, vedou nám oběd!". Vyslali jsme Mirka, coby zvěda. Vrátil se s takovým ne zrovna jasným popisem, jak se dostat na značenou cestu. Přelézali a podlézali jsme popadané stromy a já moc nevěřila, že to trefíme. Mirek ovšem nezklamal a kýženou "modrou", která nás dovedla do Touboře jsme našli. Bosík s paničkou nás opustili, spíše nám utekli, byli to takoví ti šílenci, co dogtreky běhají. Klára pokračovala s námi. Stále lilo. Před námi se objevil Kunštát, kde byla slibovaná domluvená prodejnička s hospůdkou pivovaru Černá hora. Ještě před tím jsme nevydrželi a stavili se v místním Coopu pro pití a rohlíky, které jsme hned zblajzli. Prodejničku jsme našli, opravdu tam o nás věděli. Bylo to tam sice maličké, ale vešli jsme se k ostatním zmoklým dogtrekařům taky, dali si čaj a fazolovou polévku, což vážně "bodlo". Mezi tím venku déšť trochu zmírnil, takže jsem pončo sbalila do batohu a vzala si bundu. Chudák Klára, s puchýři z předešlého dne, se přezula do sandálů, ale i tak na ní bylo vidět, že jí elánu moc nezbývá, i když nás neustále povzbuzovala, že to musíme dojít. Ještě nějakou dobu jsme se drželi pohromadě, sešli jsme se ještě po kontrole K3 v Nýrově, ale poté již našemu tempu nestačila a my jí utekli. ObrazekSměřovali jsme přes Jasinov, Vranovou, Křetín (tady jsme se plazili do pěkného stoupáku, že mne už začínalo koleno bolet i do kopce) do Olešnice, kde byla u restaurace " U koupaliště" poslední kontrola K4. Z Olešnice zbývalo posledních 16km do vytouženého cíle. Naštěstí se počasí umoudřilo a nepršelo, takže cestu přes Veselku, Kněževes a Dolní Lhotu jsme zvládli jen s mokrýma nohama. Ve Studenci nás čekal další parádní stoupák, tentokrát po silnici. Ze Studence se šlo mezi poli a loukami do Starého Svojanova. Tady začal mít menší krizi Denny. Jakmile jsme zastavili, tak si lehal, nešel dopředu, ale loudal se vedle mně, až mne jímala panika, že nakonec vzdáme pár km před cílem. Je to ale malý dříč, takže po chvíli se zase zmátořil a do Starého Svojanova si opět vťapal pěkně před námi. Do Svojanova jsme dorazili po uzounké pěšince opět Obrazeksolidním stoupáním, hrady přece v údolí nestavěli. Na hrad jsme se podívat zašli, ale dovnitř ne. Vrátili jsme se na turistickou trasu, sešli dolů do Svojanova a odtud již známou 3km dlouhou trasou do Hamrů. Pesani nejspíš poznali, že cíl se blíží, neb nasadili svižné tempo a dokonce i Denny táhnul!
Konečně cíl! Zvládli jsme to! Odevzdali jsme kartičky a mohli jít odhodit batohy, pesani hned odpadli každý ve svém domečku a nás čekala vytoužená, překvapivě ještě teplá, sprcha a po ní večeře.
Nedlouho po našem příchodu jsme potkali Kláru, ta bláznivka to nakonec také došla! ☺
Večer se čekalo na poslední docházející, proběhla tombola, kde každé startovní číslo něco vyhrálo (my konzervu pro psy a kšiltovku) a před půlnocí ještě vyhlášení výsledků. Já s Dennym jsme skončili na 11-tém místě v kategorii DTW1, páníček s Arčím na 12-tém místě v kategorii DTM1, oba s časem 23:38, což na první long nebylo vůbec špatné. Naším hlavním cílem bylo dojít...
Poslední noc ve stanu byla pěkně studená. Klukům se ani vstávat nechtělo. Stan jsme zabalili mokrý a hned po ránu se vydali směr domů, ovšem s přestávkou až do večera v České Třebové, kde Erika s Vilim závodili.
Super akce, super víkend, jen to počasí mohlo být normálnější a koleno mne nemuselo tak "otravovat". Jinak bezva. Už se těšíme na další long, ale to až nejspíš příští rok.



 

Náhledy fotografií ze složky Stezka vlka 28.-30.8.2009