Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šlapanický dogtrekking 21.-23.5.2010

28. 5. 2010
Obrazek
Již před účastí na dogtreku "Jednooký vlk" visel otazník, zda-li mně dají v práci dovolenou, či nedají a z důvodu, že se nám v práci zakázky opět zvýšili, jsme nechtěli riskovat a raději se přihlásili zrovna na mid, ale s pořadateli jsem byla domluvená, že se případně na místě přehlásíme na long. Bohužel to nedopadlo a my opravdu směr Šlapanice vyráželi až v pátek odpoledne.
Cesta probíhala normálně, neb do Brna jezdíme docela často na výstavy, jen se nám napoprvé nepodařilo najet na dálnici, ale druhý pokus již vyšel. Sjet na správném sjezdu také nebyl problém, protože byly značeny přímo Šlapanice. I cvičák se nám podařilo nalézt hned, takže krom pěkné přepršky se na cestě nic zajímavého nepřihodilo.
Šlapanický cvičák byl již posetý auty a stany longařů a některých midařů. My si nalezli místečko pěkně v koutě a jelikož se nám zalíbilo z jednookého natrénované spaní v autě, nemuseli jsme nic vybalovat a stavět.
Dali jsme si něco k snědku z opravdu velkého výběru tamnější kantýny a mezi tím se sjížděli další midaři. Po osmé hodině proběhla prezence, kde nám byly rozdány Obrazekitineráře a startovací karty. Proběhl mítink, vyvenčili jsme pesany a mohli jít spát.
V sobotu ráno nás budík probudil o půl šesté, aby se nám konečně podařilo opravdu vystartovat hned po sedmé, tentokrát to vyšlo. Na start jsme šli jako druzí, čas 7:01 ☺
Prvních několi kilometrů vedlo po značení pořadatelů přes Bedřichovice, Podolí, Líšeň do Mariánského údolí, kde nás kontrola nasměrovala vzhůru do kopce kolem vojenského objektu k Horákovské myslivně. Tady jsme přešli na turistickou červenou značku, po níž jsme okolo Mokerské  myslivny, přes ObrazekHostěnické propadání došli do Hostěnic (12km). Odtud se pokračovalo, opět po pořadatelském značení vlkem, lesní cestou po hřebeni. Itinerář říkal, že po 3km se máme dát vlevo klesáním k silnici. V těchto místech jsme se sešli se Zuzkou a jejími naháči a druhou Zuzkou s půjčeným beardeťákem, připojili jsme se na čas k nim. Jak jsme si tak povídali, došli jsme na křižovatku, kde jsme nějak nepostřehli další značení a jelikož vedla i cesta vlevo dolů, zavolala Zuzka na za námi jdoucí Líbu, jestli je to odbočení tady a poté, co ta to potvrdila, jsme se my čtyři, Líba a ještě trekař s ovčounem, dali tedy vlevo dolů. Po nějaké době už nám začínalo být divné, že nevidíme žádné značení, ale Zuzčina GPS říkala, že jdeme dobře (později se ukázalo, že skoro ano). Přišli jsme k silničce, po níž, dle itineráře, jsme se vydali vlevo po červené k rozcestníku Malá Říčka. Jaké bylo naše překvapení, když na rozcestníku stálo Pod Lhotkami. Samozřejmě jsme nahoře odbočili brzo a tím se dostali kus cesty zpět, takže nezbývalo, než se obrátit a vyrazit ke správnému rozcestníku, což již tentokrát vyšlo. Obrazek
Od Malé Říčky se pokračovalo kousek po modré a dále opět po značení vlkem okolo louží, pěšinkou kolem potoka, což byl opravdu veslý kus cesty po předchozích deštích ☺ Louže byly všude, potok a potůčky též ☺Následovala pevnější cesta k myslivně Říčky. Přešli jsme silnici a cestou dolů směřovali do Rakoveckého údolí. Cestou jsme se napojili na Obrazekčervenou, kde se nacházela kontrola K1 naproti dopravní značce slepá ulice (uprostřed lesů bych tuhle značku fakt nečekala ☺). Prošli jsme Rakovecké údolí, kterým nás ještě provázelo krásně slunečné počasí. U rozcestníku, kde jsme červenou vyměnili za modrou, jsme si stihli všimnout, že se nám nějak zatahuje obloha a netrvalo dlouho a přišel slejvák. Nasadili jsme nám i psům pláštěnky, ale lilo tak, že Denny odmítl jít dál, takže nám na chvíli stromy poskytly trochu ochrany. Jen se déšť zmírnil dali jsme se na cestu dál přes obec Bukovinka. Déšť ustal, takže protidešťové doplňky mohli být opět narvány do batohu, ne však na dlouho. Z Bukovinky trasa pokračovala přes Lhotky rozcestník do Lhotky. Opět začalo pršet, opět ke slovu přišly pláštěnky. ObrazekU rozcestníku Lhotky se nacházela K2, kde nás chytl další pořádný slejvák i s kroupama, ale využili jsme turistické odpočívadlo a narvali se pod jeho stříšku. Doufali jsme, že to brzo přejde, ale slejvák se střídal s normálnějším deštěm a nevypadalo to, že by chtělo přestat, takže následovalo opět nastrojení se do pláštěn a hurá dál. Denny místy stávkoval, on déšť vážně nemusí a tady to byly potoky vody zdola, provazy vody zhora, nic pro něho, takže jsem ho za sebou táhla jako na porážku. Došli jsme k Novému Dvoru a zde přišel asi největší zádrhel celé trasy. V kempu jsem neslyšela nikoho z midařů, kdo by šel odtud do Ochozu správně. Po modré jsme došli k lesní křižovatce, kde se nacházela poslední modrá značka, dál nikde nic. Zleva se proti nám objevili dva turisti, kteří se ptali, zda-li jdeme též do Ochozu a že tudy to nebude, neb tu není značka. Pokračovali jsme tedy společně rovně na další křižovatku, značka nikde žádná. Vytáhli jsme mapu a zjistili, že tudy to nebude. Neznámí turisté se rozhodli jít doprava, my se rozhodli vrátiti k poslední značce na křižovatce a zkusit to po té cestě, odkud turisté přišli. Značka opravdu nikde, až v zatáčce slabý náznak značení. Pokračovali jsme tedy dál, až se nám podařilo najít tu správnou pěkně modrou, která vedla doleva i doprava, což znamenalo, že my přišli bůh ví odkud, nejspíše po nějakém původním starém značení. Nejspíše se mělo jít už jinudy od Nového Dvora, ale jelikož jsme nepotkali nikoho, kdo by šel správně, tak těžko soudit.
Přestalo pršet. Protivodní doplňky opět uklizeny do batohů a nás čekal adrenalinový sestup po kluzkém bahínku do Ochozu. Páníček má již značně sešlapané boty, téměř bez vzorku, takže to bylo co krok, to smyk, až se mu konečně povedlo se vyválet ☺ Padal šikovně, jen se zašpinil ☺Obrazek
Z Ochozu cedla trasa přes Ochozskou jeskyni, Horní mlýn, Říčky na Spálenisko, kde se nacházela poslední kontrola K3. Dále se mělo pokračovat po pořadatelském značení, ale popis "vpravo rovně lesní cestou", když kolem bylo snad pět dalších cest, mi mozek už nějak nepobíral. Naštěstí jsme se sešli s dalšími trekaři, kteří si všimli kus dál v lese značky vlka a tím nás zachránili od dalšího tápání. Následoval takový neurčitý úsek, kdy nikdo nevěděl, jestli jdeme dobře, či nikoliv, ale tady to dopadlo dobře a cesta nás "vykopla" u Obrazekjakéhosi rybníka s rybáři a vycházkáři, zkrátka v civilizaci, kde nebyl problém se doptat kudy tudy dále a nám se podařilo přes Mariánské údolí, stejnou cestou jako ráno, vrátit do cíle.
Tento mid byl pro mně o hodně náročnější než oba letošní longy, které jsme šli. Nevím, jestli to bylo tvrdými cestami, nebo počasím, nebo, nejspíš, obojím dohromady, ale nohy mne pěkně bolely. Povinná výbava byla stejná jako na long, takže i batoh byl těžký, prostě jsem nakonec byla ráda, že mi tu dovolenou na pátek nedali, neb long bych asi nedala.
V cíli nás čekala skoro teplá voda ve sprše a grilovaná kýta v kantýně, nejlepší věci toho dne ☺ Večer jsme ještě poseděli se známými.
ObrazekV neděli proběhlo vyhlášení. Nejprve longaři a pak my - midaři. I nás měli rozdělené do kategorií DTW1, DTW2, DTM1, DTM2. Když vyhlašovali nás, tj. DTW2, nastupovala jsem, hned po odpadlicích = na 4.místě. Bylo vyfoceno, posbírané ceny, když se ozvalo z mikrofonu, že DTW2 bylo špatně vyhlášeno, aby jsme se vrátily, přečetli správné pořadí - MY na 2. místě!!! Máme první a asi i poslední pohárek z dogtreku i Obrazekkdyž pouze z midu ☺Bohužel na "bednu" už jsme se nevraceli, takže na fotkách to máme špatě, takový historický okamžik ☺☺☺
a jak dopadl páníček s Arčím? Došli z mladých pánů na 7. místě.
Na závěr bych zhodnotila, že midy nás už nějak nebaví, je to prostě jiný, i když jsem tomu dříve něvěřila. Ve Šlapanicích bylo vše super zorganizované, krásné ceny, výborné občerstvení, fajn zázemí, ale i tak se příští rok budeme asi hodně rozmýšlet, jestli se tam znovu přihlásit. Ty tvrdé štěrkové cesty nedělali dobře ani nohám mým, ani Arčounovým, který přišel s odřeninou na tlapce.

Obrazek

Kluci doma s pohárkem ☺

 

Náhledy fotografií ze složky Šlapanický dogtrekking 21.-23.5.2010