6. - 8.4. Šlapanický dogtrekking, Šlapanice

První dogtrek sezony na 82km jsme zvládli s celou naší smečkou, to jsme ještě nevěděli, že bohužel naposledy v kompletní sestavě, neb Denýsek se po operaci vyhřezlé meziobratlové ploténky, už žádného treku zúčastnit nemůže.

Na co si z této akce dobře vzpomínám byla pěkná kosa na bivaku, kde jsem měla ve spacáku nacpané oba fousáče a i tak to jako topení moc nestačilo ☺, ale přežili jsme. V neděli pak při vyhlašování výsledků ještě k tomu lehce chumelilo, ale i přes to se nám tam líbilo a přijedeme určitě zese.

Při zpáteční cestě domů jsme konečně navštívili zámek v Letovicích, okolo kterého často jezdíme a vždy jsme si říkali, že se tam jednou zastavíme, takže to dopadlo. Zámek z venku krásný, ale uvnitř totálně vybydlený, ale mělo to i svou výhodu, mohli jsme dovnitř na individuální prohlídku i s pesanama ☺ Držíme majitelům úěsti, aby se povedlo zámek zrekonstruovat.

 

4. - 8.5. Krajinou Keltů s Tatankou, Seč

První ročník tohoto 113km dlouhého treku nás zavedl do Železných hor. Pro nás znamenal dvě novinky v podobě dlouhého bivaku a následného dojití 70-ti km do cíle najednou.

První den bylo nádherné počasí až do chvíle, kdy nás, průtrž mračen a bouřka s kroupami, donutily zabivakovat již na 43km na železniční zastávce v Bílku, kam nás tak tak vyhnala černá mračna z krásného údolí Doubravy. Díky počasí se náš bivak protáhl téměř na 10 hodin, což se nám ještě nikde nepodařilo.

Druhý den bylo opět krásné počasí, užili jsme si živou kontrolu u Tyrolského srubu a když jsme ji opouštěli, začalo počasí opět vyhrožovat. Původní plán byl jít trasu s dvěma bivaky, ale když se pak opět rozlilo, rozhodli jsme se, že zbývajících 70km zkusíme dojít vcelku. Zvládli jsme to a do kempu došli, tedy já se spíš doplazila, okolo 23h. Za sebe ale můžu říct, že to už nejspíš nikdy neudělám. Lilo a lilo, byla mi zima, místy depka jako blázen, ještě že má tahounka Cora se nejspíš rozhodla, že mě do toho cíle za každou cenu dovleče a táhla po celou dobu jak divá déšť nedéšť, bahno nebahno, musím ji ještě teď obdivovat. Psychicky pro mne zatím nejnáročnější trek. Na závěr ještě musím podotknout, že tenhle výkon mě s Corou vynesl na krásné třetí místo, čemuž jsem ani věřit nechtěla ☺

 

15. - 17.6. Jednooký vlk, kemp Na kopci, Vír

Jednooký vlk opustil Vysočinu. Z tohoto 93km dlouhého treku si nějak nic moc nepamatuju. Bylo vedro, kopcovitá trať, po většinu cesty nám společnost dělala Radka s Majlou, s Mirkem lovili kešky, bivakovali jsme v kopci v listí v lese a to je tak asi vše, na co si teď vzpomenu.

Na Vysočině v okolí Dářka se mi líbilo víc...

 

30.8. - 4.9. Stezka vlka, Loučná nad Desnou

Tak na tenhle trek zase pro změnu hned tak nezapomeneme. Byl to desátý ročník oficiálního treku a bohužel poslední, tak asi i proto s námi tak zamával, aby jsme nazapomněli.

Počasí snad od začátku většinou nepřálo. Vycházeli jsme za zatažené oblohy a brzy začalo pršet, místy nastoupila i mlha a byla zima.