Nad tímto dogtrekkingem se vznášely hned dva otazníky. První byl, zda-li dostanu dovolenou na pátek a budeme moci vyrazit na long, nebo se v opačném případě přehlásit na mid. Dopadlo to dobře a dovolená mi byla slíbena. Druhý otazník bylo počasí, neboť předpovídali zataženo a déšť na celý víkend, ale i to nakonec dopadlo dobře, přestože ve čtvrtek, den odjezdu, tu lilo a lilo celé dopoledne.

Ve středu jsme skoro vše zabalili. Mirek si na čtvrtek musel vyměnit směnu z odpolední na ranní, aby jsme po práci doma dobalili zbytek věcí a hurá, těsně před pátou, mohli vyrazit směrem Velké Dářko, kde se nacházel základní tábor.

Po cestě se začalo znovu zatahovat nebe a tak jsme se rozhodli, už poblíž cíle, zastavit v lese a vyvenčit tam, ještě za sucha, pesany. Vedla tam pěkná lesní cesta, označená zelenou turistickou značkou a my si dělali srandu, že tudy zítra třeba půjdeme s batohy na zádech. Hádejte, jak to dopadlo... ☺
Než jsme dojeli na místo, začalo opravdu lejt a my se rozhodli, že tentokrát stan stavět nebudeme a zkusíme se i s naší celou psí bandou vyspat v autě.
V kempu již byla spousta dalších dogtrekkingových nadšenců a my se zařadili mezi ně. Někdo měl stan, pár jich mělo štěstí a sehnali si včas ubytování v některém ze čtyř karavanů, někdo to řešil jako my, tedy strávit noc v autě. Ukázalo se to jako dobré řešení, neb břeh Dářka byl samá louže, takže spaní ve stanu by bylo asi jako spaní na vodním lůžku.
V autě jsme si vše zrovna přiupravili pro nocleh, tedy všechen "bordel" nacpali na přední sedačky, pesany nechali tam a šli se konečně zaprezentovat. Cestou jsme potkali i Jitku s manželem a erdelkou Maggií, kteří po počátečním váhání nakonec přijeli též.
Hlavní pořadatel Petr Žižka si nás odškrtl, předal nám mapy s itineráři a my se mohli usadit v příjemné hospůdce na hrázi. Jitka s manželem se zanedlouho přidali, dorazili další známí i neznámí dogtrekaři a  okolo deváté proběhl krátký mítink hlavně ohledně kontrolních bodů. Původně jsme měli v plánu jít spát brzo, ale protože si k nám přisedli další kamarádi, trochu se to protáhlo ☺ Rychle ještě vyvenčit krátce pesany a hurá do spacáčku.
Spaní se ukázalo být trochu nepohodlné, neb při konstruování našeho auta, tedy jeho kufru + zadních sedaček asi moc nepočítali s tím, že tam budou spát lidi vysocí přes 170cm a pro pohodlné natažení nám tak 10cm chybělo, nicméně přežili jsme a i se slušně vyspali.

Ráno nás budík probral o půl šesté, neboť jsme měli v plánu vyrazit hned po sedmé, kdy se začínalo startovat. Jako obvykle z toho bylo půl osmé, přesněji 7.28h a 7.29h.
Po modré jsme přešli hráz mezi Velkým Dářkem a Novým rybníkem. V Radostíně asi radost neměl jeden z trekařů, neboť mu z neznámého důvodu začal kulhat pes a podle slov se nejspíše museli vrátit. Na rozcestníku Pod kopcem se pokračovalo po žluté přes Hlubokou až k rybníku Řeka, kde páníček zavzpomínal na svůj pionýrský tábor strávený zde v roce 1984 na němž se učili plachtit ☺ Jó, už taky něco pamatuje ☺
Od Řeky nás itinerář nasměroval dál po červené přes Krucemburk až do Hlinska (24,5km), kde byl akorát čas oběda a my, se spoustou dalších, využili terasy na náměstí k naplnění svých bříšek. Z Hlinska nás modrá dovedla do Hamrů, kde se nacházela K1 a odtud se šlo dále po zelené. Kousek od kontroly nás čekalo malé spestření na trase - turistická značka vedla přímo ohradou se stádem jalovic. U ohradníku odpočíval jeden z doprovodných dogtrekařů bez "doga" (bohužel jméno nevím, ale cestou jsme se potkávali a předcházeli hodně často) a trochu nás vyděsil, když nám řekl, že při procházení ohradou se k němu to celé stádo přiřítilo a tak radši zmizel zase za ohradník, ale prý už několik lidí v klidu prošlo. Co tedy zbývalo něž projít taky. Ještě nám řekl, že elektriku v ohradníku nemají a už jsme se se sevřenými žaludky soukali se vzájemnou dopomocí mezi ohradníky, neb měli pečlivě nataženy dva nad sebou. Trekařka, která nás před ohradou došla, nám při nabídce pomoci odpověděla, že díky, ale že počká, co to s námi udělá ☺ Jalovice zvedly hlavy od trávy a zvědavě nás pozorovaly, ale jelikož jsme byli již několikátí, už jsme nejspíš nebyli až tak moc zajímaví, takže se do pohybu naštěstí nedaly a my celou ohradu prošli a na jejím konci opět prolezli pod ohradníkem ven. Jaké bylo později naše překvapení, když několik trekařů líčilo, kterak dostali od ohradníku "nakopáno", my měli štěstí ☺Na zelené jsme se na čas sešli s Honzou a jeho útulkovou skoroholanďačkou Arinou, kteří nás pěkně prohnali. Společně jsme prošli i cestu z předchozího dne, kdy jsme tu zastavili na venčení a došli na K2 v Čachnově u železniční stanice (41,5km). Dali jsme si krátké občerstvení a již sami se po modré vydali na Karlštejn a odtud po červené na poslední páteční úsek vedoucí přes skály Rybenské Perničky do Pusté Rybné, kde se u hospody Hlučál nacházela K3 (51km). Venku na terásce seděla spousta rychlejších dogtrekařů a pochutnávala si na večeři. Mezi nimi byla i Jitka, která na nás hned volala, že polívku nám už snědli a poslední porce špaget mají objednané. Vypadalo to na vyjedenou hospodu, ale nakonec na nás přece zbylo ražniči, další si asi museli objednávat minutky.
Začalo se hromadně plánovat, kde kdo zabivakuje. Velká část se chystala dojít i za cenu cesty ve tmě až k Milovskému rybníku, což bylo dalších 8,5km a v rámci toho, že bylo dost hodin a stmívalo se, my se rozhodli najít nejbližší slušný les a zůstat tam. Nakonec jsme i my dobrkali nějaký ten kilometřík z kopce do kopce, až se nám konečně podařilo najít pěkný plácek pěkně ve vzrostlém lese na jehličí někde nad obcí Březiny. Psy jsme uvázali kolem stromu a začali budovat bivak. Tentokrát už jsme si předem natrénovali stavbu přístřešku, takže šlo vše jako po másle - rozbalit karimatky, na ně hodit spacáky, nad tím vším vztyčit přístřešek,mezi tím nakrmit  pesany a netrvalo dlouho a zalézali jsme do spacáčků. Arčí spal, jako obvykle, zanorovaný u nohou páníčka. Já problém vyřešila podobně, Dennyho nacpala také k nohám (ani neprotestoval a celou noc se, pěkně v teplíčku a smrádku ☺, ani nehnul). Vili byl na vodítku připnutý k batohu a spal také ve spacáku vedle mně, takže jsme si společně pěkně topili.
Sobotní den pro nás začal před pátou hodinou, kdy nás probudili ranní ptáčata - zpěváčata. Vyhrabali jsme se ven, vše pobalili a ve čtvrt na šest se vydali dál. Okolo třičtvrtě na šest začalo pršet. Nejdřív mírně, po chvíli začalo přidávat, takže u Čtyř palic jsme nasadili protidešťové prvky = pláštěnky, jak my, tak psi, kteří právě nejásali, ale po krátké době si zvykli. Pršelo až k Milovskému rybníku a pak se to ještě několikrát zopakovalo, takže svlékání a oblékání pláštěn se několikrát zopakovalo.
Na 65,5km v obci Kadov nás překvapila velká kolona hasičských aut. Zeptali jsme se, cože se tu děje a tak prý usilují o rekord v kilometrech natažených hadic, že se pokoušejí dopravit vodu od někud na Devět skal. V pondělním Blesku jsme se dočetli více - vodu táhli z Dolních Louček (295 m n.m) na Devět skal (836m n.m.), délka hadic byla 63,46km, zúčastnilo se 2592 hasičů a pak že my jsme blázni ☺
Z Kadova nás dovedla žlutá k rybníku Medlov a odtud dál zelená přes Tři studně, kde proběhla pozdní snídně obohacená o kávu a čokoládu z automatu u benzínové pumpy, Sklené, Světnov (mají tu krásný rybník Strž s velice nevšedním odtokem), Stržanov, k vodní nádrži Pilská u Žďáru nad Sázavou. Jelikož se cestou slušně oteplilo, využili jsme pěkného přístupu k vodě a nechali pesany trochu smočit. Přešli jsme hráz a před námi zbývalo posledních 12km. Někde pod Adamovým kopcem začal snad nejhorší úsek z celé trasy - nekonečná rovinka po asfaltu až k rozcestníku Vápenice, kde nám to vůbec neutíkalo a podle slov ostatních po dojití do cíle to tam dalo zabrat snad každému. Od Vápenice jsme dorazili po žluté do obce Račín k poslední kontrole K4, která byla umístěna na rozcestníku mezi dvěma hospodami, ale příležitosti k občerstvení už jsme nevyužili, neb by se asi těžko rozcházelo a raději jsme dle možností upalovali do cíle. Na místě jsme byli po 15-té hodině, výsledný čas já s klukama 31:34, páníček s Arčím 31:35 ☺☺☺
V cíli nás přesvědčili páníci rotvíka Atose, že nejlepší volbou je dát si hned pivo, což jsme udělali. Přidal se k nám i Honza, který došel asi tak hodinu před námi. Zbývalo jen odvést a zkulturnit psy, poté zkulturnit i sebe sprchou po vysezení fronty u dvou sprch v kempu a konečně přišla zasloužená večeře. V hospůdce jsme dlouho neseděli, neb nejdřív tam bylo narváno a když už jsme se konečně vešli, seděli jsme u stolu s převahou nepejskařů - nedogtrekařů, takže se nám pomalu začaly zavírat oči a my to vzdali a šli spát. Tentokrát už jsme to ale "vychytali" a lehli si napříč kufrem, takže nohy jsme mohli krásně natáhnout. Jen chudák Denny měl ze mne trauma, pokaždé, když jsem se otáčela, začal hrabat nožičkama, abych ho snad nezalehla ☺

V neděli se již jen čekalo na poslední závodníky, aby mohlo proběhnout vyhlášení. Ti dorazili před 11h, takže po jedenácté se mohlo začít s vyhlašováním. A jak jsme tedy dopadli my? Já s klukama vousatýma v kategorii DTW2 ("rakví") 8. místo. Páníček s Arčím v kategorii DTM1 (že prý "mladíků"! letos naposledy...☺) 10. místo.

Na Vysočině bylo krásně! Trasa poměrně lehká, žádná moc velká stoupání. Příroda krásná. Poznali jsme spoustu dalších super lidiček. Dogtrekking je prostě fajn! Už se těšíme na další.

FOTOGALERIE