Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bludná psice na Jizerkách 24.-26.9.2010

29. 9. 2010
Obrazek
Tak nám, jako voda, uteklo 14 dní od Loganova treku a my opět balili batohy a další věci na pro nás letos poslední dogtrekking "Bludná psice na Jizerkách".
Vyráželi jsme ve čtvrtek okolo 16-té hodiny v kompletní dogtrekařské sestavě - já, Mirek, Denny, Vili, Arčí a Cora, což se nám letos ještě nepoštěstilo, neb předešlých dvou treků se Vili, kvůli své závodní agility karieře, nezúčastnil ☺
Cesta proběhla bez větších komplikací - Hradec, Jičín, Turnov, trochu rozkopaný Jablonec a už jsme byli v horách. Trošku jsme si pojezdili po Bedřichově, ale když jsme se přeptali místní pejskařky kudy tudy do Hrabětic, dojeli jsme i tam. Následovala jízda sem tam z jednoho konce Hrabětic do druhého, ale na parkovišti jsem se sjeli s jiným dogtrekařem (kombík se psem, kam mohl asi jet?☺) a za ním trefili na místo určení, tj. Prezidentskou chatu.
Následovalo vyřízení ubytování, zaprezentování se a už jsme se stěhovali do dvoulůžkového mini pokoje ve druhém patře s číslem dveří 18. Pesanům se tam náramě zalíbilo, neb na zemi mají koberce a tak se jim tam dobře válelo. Zašli jsme je vyvenčit, dostali větší večeři, aby měli z čeho čerpat energii a poté jsme se šli i my posilnit, pokecat se známými a vyslechnout podrobnosti ohledně trati při večerním mítinku. Okolo jedenácté hodiny jsme šli spát, neboť nás čekala dlouhá a náročná trať, i když předem nám bylo jasné, že využijeme možnosti zkrácení, protože avizovaných 3600m převýšení na 102km dlouhé trati by bylo nad naše síly.
Ráno nás budíček vyhnal z teplých postýlek před půl šestou, aby jsme vše stíhali a mohli odstartovat hned mezi prvními, protože nejsme zrovna rychlí blesci ☺Umýt, posnídat, vyvenčit pesany, zkontrolovat ještě batohy a hurá na start, kde nás nejprve netradičně čekalo kompletní převážení - my + batoh + psi, protože krom dalších soutěží byla vyhlášena i o největší zhubnutí ☺Potom jsme se již mohli odebrat ke startu, ale ani tady to nebylo tradiční, neboť si každého pěkně vyfotili i se startovní kartičkou (později nám bylo jasné proč ☺) a až poté nám byl zapsán čas startu a my se mohli vydat vstříc Jizerským krpálům ☺Obrazek
Od Prezidentské chaty nás žlutá přivedla k rozhledně Královka, kde nás čekalo další překvapení v podobě kontroly povinné výbavy a kdo měl zájem, mohl si po výstupu na rozhlednu potvrdit nepovinnou kontrolu K0, která se započítavala do kochací soutěže (výstupy na všechny rozhledny a vyhlídky na trati, celkem jich bylo 13!). Dále se pokračovalo přes Bedřichov stále po žluté, dále pak po zelené až ke kontrole K1 u Bedřichovské vodní nádrže. Další úsek byl "veselý", šlo se podél přehrady přímo bažinami sem tam vylepšenými zbytky dřevěných můstků, ale ty to nemohly zachránit a tak se skákalo z domnělých drnů trávy, které občas vydržely, občas se zákeřně potopily, sem tam, místy se nadávalo, když krok nevyšel, prostě sranda. Jen pesanům bylo úplně jedno, že jsou jako čuňata, ti neříkali nic ☺.Na své si přišli zákeřní fotografové, kteří dobře věděli, kam se postavit ☺
Modrá značka nás přivedla k rozcestníku "Pod Olivetskou horou" a za ním nás, kdo měl tedy zájem, čekal první bojový úkol "Tlapka 1" se zadáním: najdi vrchol - 150m dále od rozcestníku po modré,pak vlevo do průseku (azimut 290), 100m k jeskyňce, od jeskyňky 20m k vrcholové značce. Původně jsme na "Tlapky" hrát nechtěli, ale nakonec nás dav proudící k Tlapce a zpět zlákal a i my si na vrchol vylezli a byli odměněni čokládou a razítkem tlapiček.
Naše kroky poté směřovaly dále po modré až na rozcestník "Bílá kuchyně", kde byla Obrazekprvní možnost zkrácení trasy vynecháním 16-ti kilometrového okruhu. My však byli ještě plní sil, své koleno, které se začalo zrádně ozývat už někde před Olivetskou horou, jsem ještě nehodlala brát vážně a tak jsme přešupajdili boční cestu a vrhli se přímo dolů stále po modré. Čekal nás strmý sestup po vymleté cestičce plné balvanů. Už mi bylo jasné, že koleno to myslí vážně a asi si ještě užiju. U vodopádu Malý Štolpich jsme si označili do kartičky kontrolu K2 a brkali dál sešupem dolů až do vesničky Hejnice, kterou jsme prošli a čekalo nás hned zase nepěkné stoupání. Funěli jsme nahoru, místy nabírali dech, vysvětlili stádu "normálních" turistů, cože se tu děje, že tu je tolik obatohovaných lidí se psy a také jsme začali potkávat další dogtrekaře, kteří se tímto okruhem vydali opačným směrem, což bylo také možné.
ObrazekDoplazili jsme se k dalšímu rozcestníku, kterým byl "Ořešník". Sešla se nás tu spousta a tak, podle vzoru ostatních, jsme uvázali psy, odložili batohy a vydali se k slibované vyhlídce na vrcholu. Stálo to za to vyplahočit se po skále a jako-schůdcích až nahoru, bylo sice zamlženo a foukal silný vítr, že jsem si k focení raději sedla, ale ten pocit být tak vysoko na holé skále bičován větrem byl nezapomenutelný. Opatrně jsem se s klepajícími koleny, držíc se obouruč kovového zábradlí doplazila dolů, úžasný zážitek. Pesani byli napojeni a my se vydali dál vstříc vodopádu Velký Štolpich, kde nás čekalo poslední stoupání a poté opět pěkný sešup dolů, kde mé koleno silně protestovalo. Od rozcestníku "Pod vodopády" jsme mírnějším, o to delším (nebo nám to připadalo ☺)stoupáním dorazili k místu občerstvení Hřebínek, kde nás čekala polévka, kofola a krátký odpočinek, než jsme pokračovali na konec tohoto okruhu - rozcestník "Bílá kuchyně". Dále nás vedla zelená značka stoupáním na Poledník a opět pěkným sešupem do Oldřichovského sedla. Tady už jsem myslela, že fakt skončím, neb koleno ukrutně bolelo, nakonec Obrazekjsem si na pomoc opatřila dva klacky a používajíc je jako hole to celé splazila dolů až k hospůdce, kde následovalo další krátké občerstvení, doplnili jsme vodu a vydali se dalším z parádních stoupání přes Lysé skály na Skalní hrad, kde se nacházela i Tlapka č.2 ukrytá i s bonbónky v dutině břízy. Po 0,5 km nás čekala průchozí kontrola se skvělým občerstveníčkem. Tato kontrola byla ojedinělá, neb sloužila i jako propouštěcí na další z okruhů, tentokrát 3,5km dlouhý. Kdo přišel po půl sedmé, nemohl již na okruh jít z důvodu bezpečnosti a tím přišel i o konroly K4 a K5, které byly po uplynutí tohoto limitu stejně odstraněny. My to stihli a tak mohli zkonstatovat, že pořadatelé nepřeháněli, když nás tam nechtěli za tmy vpustit. Výstup na Špičák s kontrolou K4 byl mazec - stoupání okořeněné drátěným schodištěm, ze kterého byli psi přímo na větvi. Denny se to snažil zdolat po přilehlé skále, Cora se nejdříve bránila, ale pak si dala říct a na schody nalezla, ale hned, jak to šlo, seskočila a šla také bokem. ObrazekKontrola byla samozřejmě na samém vrcholu ☺ Při sestupu dolů jsem si málem rozbila úsměv, když jsem svou "lehkou" chůzi brkla a batoh mne sunul také vpřed, naštěstí psi uposlechli povelu "stůj" a já se na poslední chvíli stačila loktem ubrzdit o skálu, no to by byl držkopád! U Skalní brány jsme si nacvakli K5 a za chvíli byli zpět na průchozí kontrole, kde se nás sešlo hodně - někteří teprve šli na okruh, další spolu s námi pokračovali po posilnění dále do Oldřichova. Začalo se rychle stmívat. Na konec Oldřichova jsme došli s posledními zbytky světla a při vstupu do lesa už museli nasadit čelovky. Za tmy jsme potkávajíc další "bludičky" prošli okolo rozcestníku "Červená ruka" na 45,1km, nacvakli si kontrolu K6 u "Závory" a řešili jsme, jestli už zabivakovat, nebo pokračovat dál, protože cesta byla pěkná se slušným klesáním a i mně se šlapalo dobře, šli jsme tedy dál. U západního rozcestníku "Přehrada Bedřichov" byla možnost dalšího zkrácení, ale domluvili jsme se, že zkracovat budeme případně až druhý den a tak jsme pokračovali dále dolů, až na 51,5 km Rudolfov - elektrárna, křižovatka, autobusová zastávka...ZASTÁVKA!!! ☺ To byla výzva a my ji neodolali a zůstali na bivak tam ☺ Sice nás tam Honza, který přijel odvézt zraněnou Janu, přesvědčoval, aby jsme došli až na kontrolu K8, ale měli jsme již nakrmené psy a dál se nám vážně nechtělo. Projelo ještě pár aut a pak už byl skoro klid, SKORO, kdyby nebylo eroticky naladěného jelena, někde ve směru ke K7, který tam celou noc neuvěřitelně řval, chvilku blíž, chvilku dál, byli jsme vděční za zastávku ☺.Obrazek
Budíček nás probral v pět hodin. Vyklepali jsme psy za spacáků, zabalili a po konzultaci, jestli jít na K7, nebo ne a vzhledem k tomu, že ještě před pátou tam onen roztoužený jelen řval a my neměli zájem ho potkat, pokračovali jsme temnou vesnicí a poté lesem za svitu čelovek na nejvítanější kontrolu K8 - Bedřichovské sedlo Maliník.
K8 byla hotový zázrak! Živá milá kontrola s možností polívčičky, chleba se sádlem, čajem, burčákem, co více si přát?! ☺My i několik dalších dogtrekařů, kteří jsme se tu sešli, jsme si zlepšili náladu příjemným občerstvením a mohli již bez potřeby čelovek pokračovat dál Vysokým hřebenem do Janova n. Nisou, Jindřichovským sedlem, kde bylo trocho zmatené značení versus mapa, k rozhledně Bramberk, která nás už z dálky vítala pěknou střelbou, vedle rozhledny je totiž jakási střelnice a pálili tam jako o život. Cora se ze začátku tvářila docela vyděšeně, ale protože ostatní naši pesani reakci na střelbu nemají, chovala se nakonec jako oni, tedy normálně. ☺ Rozhlednu jsme si pouze vyfotili, nahoru už se nám nikomu nechtělo, a šlapali si to do Lučan (v místním krámku jsme si doplnili tekutiny pro nás), okloObrazek rozhledny Nisanka k pramenu Nisy - živé kontrole K9 jak jinak než s miniobčerstvením. Opět se nás tu sešlo víc a všichni jsme byli rozhodnuti to zde zkrátit o 13,5km, neb na výstup na Tři studnice, sestup a opět výstup na Tanvaldský Špičák, už se nějak nedostávalo sil. Cestou jsme ještě potkali Jindrákovic smečku a dostala mne trefná poznámka Radky, že odteď jdou už jen po černých šipkách ☺ (na mapě to znamenalo zkrácené okruhy ☺), my také ☺ Přes Smržovku, kde jsme měli trochu problém se značením, jsme došli k rozcestníku "Záhoří" (tady se opět napojoval i nezkrácený okruh), odtud k hotelu Avicenum, kde nastal další zádrhel a to popiskou v mapě - 200m za hotelem odbočte doleva na polní cestu, po 500m vlevo chalupa Žufríků K12 (vlastní značení). Čtenáře mapy dělal páníček a nějak si to po těch ujdutých kilometrech spletl a my šli hned za hotelem vpravo polní cestou, kolem rybníka, okolo pěkných pasoucích se koní a už se nám to naštěstí nějak nezdálo, prostudujem mapu, zjišťujeme, že jsme paka a hurá zpátky k hotelu. Napodruhé se zdařilo ujít 200m a odbočit vlevo, najít chalupu Žufríků, kde nás čekalo překvapení v podobě mini-agility parkuru (dvě skočky, látkový tunel). Sešli jsme se tu i s Andreou a Markétou, které se divily, že jsme byli daleko před nimi a jak jsme se tedy dostali zase jen kousek před ně? ☺ Došli i Jindrákovci a tak zdivočele jsme začali plnit Obrazekúkol Tlapky 4 proběhnou parkurek. Denny a Vili, jakmile uviděli překážky, začali vyvádět jak blázni, že chtějí běhat, Arčí s Corou řvali s nimi, i když nevěděli proč, prostě Keprtových uřvaná smečka se nezapře ani po tolika ujdutých kilometrech a nastoupanách metrech. ☺ Pesani se proskočili, my si dali čaj a koláč, cvakli nám kontrolu a natiskli Tlapku 4 a až několik spadlých kapek nás přimělo k odchodu. V Horním Maxově se nefalšovaně rozlilo a my zabočili do zastávky, kde jsme z batohů vydolovali ponča, hodili je na sebe a vyrazili dál. Naštěstí si z nás prozatím počasí jen vystřelilo, po pár metrech pršet přestalo, takže jsme zase ponča sundávali a uklízeli ☺
U rozhledny Slovanka, kde nám pořadatelé umístili kontroluObrazek K13 vtipně nahoru na rozhlednu, byla možnost dalšího vynechání okruhu, tentokrát dlouhého 2,5km, vynechali jsme a pokračovali přímo do Hrabětic, odtud k přehradě Josefův důl a po vlastním značení nejprve podél přehrady, potom dalším děsným stopáním konečně k cíli - Prezidentské chatě, kterého jsme dosáhli v 15.58h.
Z celkové trasy 102km jsme ušli 81km (uznaný a do MČR v dogtrekkingu započítávaný long) v čase 32h 53minut, což nás v konečných celkových výsledcích zařadilo na 43-44 místo, podle kategorií já v DTW2 11. místo, Mirek v DTM1 13. místo.
Byl to nádherný, náročný víkend. Kdož ušli celých 102km, před nimi smekám. Doufám, že příští rok bude Bludná psice II. a že i my ji dáme celou! ☺

Tak tohle byl důvod k pořizování "kriminálních" fotografií se startovním číslem na startu ☺ Originální diplomy ☺

Obrazek


Obrazek




 

Náhledy fotografií ze složky Bludná psice na Jizerkách 24.-26.9.2010