Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hanácká štreka 2008

15. 7. 2008
Obrazek

Původně měly být naším prvním dogtrekem Šlapanice, ale jelikož nám ne úplně plánovaně, přibyl do naší smečky Arči, museli jsme to trochu oddálit a tak tím prvním oficiálním se stala Hanácká štreka.
Přípravy na tuto akci začaly už velmi brzo, neboť bylo potřeba sehnat do povinné výbavy příslušnou mapu, pro kluky botičky pro případ úrazu a taky izotermickou folii, jako součást lékárničky, se kterou byl trochu problém, ale sehnali jsme ji nakonec též.

Pátek 11.7. nadešel den odjezdu. Nejprve jsme museli zabezpečit zbývající dva pesany a tak o dědečka Bena se nám postarali kamarádi Jarda a Jindřiška, kterým tímto moc děkujeme a Arčího jsme odvezli k dědečkovi na chalupu.
Plánovaná hodina odjezdu se trochu posunula, takže jsme vyjížděli až o půl páté. Trasu do Hraničných Petrovic nám našel počítač, ale ukázala se být ne zrovna tou nej, neboť vedla přes šílené p..... (malé vesničky ☺), kde sice nebyl provoz, ale místy nebylo ani značení, takže jsme si trochu pobloudili a největším oříškem se stal Šternberk, kde jsme se dvakrát otáčeli, než se nám podařilo najít exit do H.Petrovic. Zpátky už jsme jeli raději jinudy ☺
Nakonec jsme zdárně a včas dojeli na dané místo a bez problémů našli i turistickou ubytovnu, kde vše mělo začít, Trochu nás překvapil docela malý plac pro stany, ale spousta dogtrekařů spala přímo v ubytovně, longaři (ti, co už v pátek ráno odstartovali na dlouhých 96km) si ustlali někteří po cestě (někteří však k našemu obrovskému úžasu přibíhali krátce po našem příjezdu - šílenci!!!), takže jsme se všichni bez problémů vešli
.
Na prezenci jsme obdrželi stručný, leč dostačující itinerář a po půl deváté večer se zúčastnili předstartovní rozpravy. Kolem 11h jsme zalezli do spacáku, kluci fousatí si ustalali kde je napadlo a probudil nás až budík před pátou hodinou ranní.

Obrazek
Na půl šestou byla nachystána snídaně a od 6-ti hodin se začínalo postupně startovat v minutových intervalech. Trochu nás zaskočilo, že většina ostatních má podstatně menší batohy, ale už se nedalo nic dělat  a tak jsme v 6.27h vyrazili s tím co jsme měli vstříc 43km dlouhé trati(jelikož já i Mirek jsme v jiné kategorii, mohli jsme vyrazit spolu).
První úsek - 10,5km - vedl po vlastním značení organizátorů. Počasí nám přálo, bylo příjemně pod mrakem. Z počátku jsme šli po nepříjemné kamenité cestě, ale pak jsme přešli na louky a do lesů, takže hned bylo líp.

 
ObrazekPod Mlýnským vrchem jsme vyrazili na další úsek, tentokrát již po turistické značce - modré - 4km na vrchol Slunečné (800m n.m.). Zde jsme si dali, spolu s dalšími, krátkou pauzu, hlavně k napojení našich malých čtyřnohých parťáků.
Ze Slunečné jsme vyrazili po červené na dalších 4,5km k rozcestníku U Dětřichova. V Dětřichově tamnější obyvatele asi překvapilo množství obatohovaných lidí se psy, neboť se nás jeden z nich ptal, cože se to koná za akci, že už jsme snad osmnáctí, co tu prošli se psy ☺

Na rozcestníku jsme vymněnili červenou značku za žlutou a po ní vyrazili na další úsek, tentokrát 8,5km dlouhý, vedoucí stále lesem, na jehož konci ObrazekPod Pomezím nás čekala první a poslední kontrola. Až do této chvíle to šlo, sice se oteplilo, ale protože se šlo převážně lesy, nevadilo to tolik. Pod Pomezím však les skončil a od kontroly nás čekalo dlouhých 15,5km převážně po slunci, po kamenité, místy rozpadlým asfaltem tvořené, cestě. Bylo to náročné pro nás, natož pro naše černé hafany. Zastavovali jsme pro oddech snad pod každým stromem, snažili se co nejvíc vyhýbat asfaltu a kamení, hodně jsme pili jak my, tak kluci, ale bylo to přes to velmi náročné. Až ke konci nás čekal vytoužený les, prošli jsme kolem Těšíkovské kyselky, kde jsme nezapomněli ochutnat z vytékajícího pramene onu kyselku (nic moc, samé železo ☺) a odtud už to bylo pouhé 4km do cíle.

ObrazekNáročných 43km jsme došli v čase těsně pod 10h, ale měli jsme toho "plné kecky". Kluci hned odpadli ve stínu a my si šli dát vytouženou sprchu a vůbec nám nevadilo, že byla ledová ☺ Něco málo jsme snědli a o půl osmé, se slovy "Lehneme si tak na hodinku" se skáceli ve stanu. Probrali jsme se o půl desáté ☺, vyvenčili psy, dali jim dlabanec a šli pokračovat ve spánku, na nic jiného jsme se prostě nezmohli... ☺

V neděli ráno jsme se s problémy vypotáceli ze stanu a s útěchou zjistili, že nejen my vypadáme jako mátohy. V jídelně jsme vysomrovali nějakou snídani, protože neznaje poměrů jsme si nevzali snídani na neděli s sebou jako většina ostatních ☺ Pak už se jen balilo a povídalo při čekání na vyhlášení výsledků.
A jak jsme dopadli? Nad očekávání dobře! Já a Denny v kategorii mladších žen na 8. místě (asi 22 účastnic) a Mirek s Vilim v kategorii mladších mužů také na 8.místě (asi 12 účastníků). Když si vezmeme, že spousta z těch "vepřeději" běžela, nešli jsme asi až tak pomalu ☺.

Poučení pro příště?! Určitě menší a míň narvaný batoh, hodně pití jak pro nás, tak pro psy, k jídlu je nejlepší ovoce, zelenina a müsli tyčinky, v takovém teple už raději nechodit, neboť i přes snad dostatečný přísun vody nám kluci druhý den oba zvraceli, a nakonce - víc trénovat, aby naše tělesná schránka poté tolik netrpěla ☺☺☺

Fotogalerie na "Rajčeti"

A na závěr ještě pro nás a tuto akci složená básnička od kolegy z práce - Jirky Kováře, který podobné básničky sype jednu za druhou, třeba jednou vydá básnickou sbírku ☺

Keprtovi závodí,
na trasu maj návody,
běží spolu proti větru
43 kilometrů.
Batoh nesou narvaný,
mají s sebou hafany,
obědvají žitné placy,
psy už pěkně bolí packy.
Všichni málem pošli,
ale po svých došli,
že pravidla dodrželi
tak medaile obdrželi.

Jirko dík! ☺☺☺



 

Náhledy fotografií ze složky Hanácká štreka 2008