Druhý květnový den jsme vyrazili konečně na poslední
(i když snad ne úplně poslední, slíbili jsme, že s Arčím někdy přijedeme ☺) návštěvu ch.s. Borimar, ze které jsme se již vraceli bohatší o dalšího člena naší smečky - parson russel terierka Archie Borimar.
Do Hradce Králové jsme vyrazili hned po obědě, oběhli pár nákupů a krátce po 16h, jak jsme byly s Terezkou domluveny, zastavili, tentokrát i s oběma vousatýni kluky, před domem Maurerových. První, co jsem řešila bylo, jestli vzít kluky ke štěňatům, protože jsem netušila, jak se budou chovat mezi takovými prcky. Po zvážení jsem je vzala a příjemně mě překvapili, protože se chovali vzorně, nikoho se nesnažili sežrat, ani moc "neřvali" a celkem trpělivě snášeli zvědavý průzkum malých "PRTtíků".
Zároveň s námi tam přijeli i pro sestřičku Ally Lucka se Standou. Ally doma také nebude jedináčkem, společnost jí bude dělat labrador Neo.
Ze začátku jsme se cítila nesvá, přece jen to bylo jiné, než když jsme se přijeli jen kouknout, ani jsem nevěděla, o čem mluvit ☺ Naštěstí nás tam bylo dost na to, aby "řeč nestála" ☺ Nejdřív jsme byli s prcky venku, kde si všichni ještě naposledy pěkně spolu pohráli a pak jsme šli do domu, aby se mohli začít vyřizovat všechny náležitosti.
Unavená štěňátka se uložila před krbem, ještě stihla pozlobit kocoura Matese a klidně usnula, aniž by ti dva tušili, co se chystá za převratnou změnu.
Smlouvy byly podepsány, penízky předány, my dostali Arčíkův Pet pas, píšťalku, hračky, kousek domovem vonící látky, papání, mňamky, "návod na použití" ☺, deníček a samozřejmě také Arčího.
Terezka nás šla ještě vyprovodit k autům, rozloučili jsme se
(i když my jen na noc, hned druhý den jsme se viděli v Rychnově na závodech) a vyrazili domů.
Po pár minutách nás Arčí pěkně postrašil bezesnou nocí, začal totiž naříkat a vydržel snad skoro do Vamberka. Naštěstí se pak uklidnil, dali jsme si menší přestávku v lese, kde se s klukama očmuchali a pak už dojeli domů, vlastně ne docela. Bylo už spousta hodin a tak jsme zrovna zastavili u Bena, aby jsme ho vyvenčili, nakrmili a i seznámili s novým členem smečky. Arčímu se chlupatý, slepý dědeček moc nezdál, pořád před ním prchal a Benovi to bylo taky jedno, ten už ve svém věku takové věci "neřeší".
Když jsme konečně dorazili domů, Arčí si prozkoumal všechny pokoje, my se s ním pomuchlali, dostal první večeři a šli jsme s hrůzou spát, co se bude dít.☺ Naštěstí se Arčí ukázal být vzorňákem, chvíli pokňoural, ale jeho nový páníček, spící hned vedle, byl dostatečnou útěchou a tak jsme se, i přes obavy, všichni solidně vyspali ☺